Když se poprvé v Austrálii začalo mluvit o tom, že je potřeba omezit přístup dětí k sociálním sítím podobně jako k alkoholu nebo tabáku, bylo to bráno spíše jako populistický výkřik. Ale tamní zákonodárci si dali práci s celým procesem takovým způsobem, že legislativa nutí poskytovatele těchto sítí, aby zákaz skutečně dodržovali. To se pak stalo vzorem pro žadu dalších zemí a podle předběžných vyjádření zástupců současné vládní garnitury je taková možnost na stole i v Česku, ovšem byť bez stanoveného termínu.
Proto je překvapivé, že se najdou země, které se rozhodly jít proti proudu. Estonská mynistryně školství v rozhovoru pro Politico (politico.eu) prohlásila, že tyto zákazy problémy ve skutečnosti nevyřeší, a zároveň varovala, že děti si cestu stejně najdou.
Stále více zemí ale dospělo k závěru, že řešením je úplný zákaz sociálních sítí pro děti. Ačkoli se věková hranice liší, návrhy zákonů byly předloženy nebo již přijaty v Austrálii, Řecku, Francii, Rakousku, Španělsku, Indonésii, Malajsii, Velké Británii a Dánsku.
Estonská ministryně školství se domnívá, že tyto země přistupují k tomuto velmi reálnému problému ze špatného úhlu. „Podle mě není správné přenášet odpovědnost za tuto škodu na děti a očekávat, že se budou samy regulovat,“ uvedla Kristina Kallasová. Dodala, že „děti velmi rychle najdou způsoby, jak tato omezení obejít a sociální sítě i nadále používat.“
Místo toho uvedla, že odpovědnost leží na vládách a korporacích. „Evropa předstírá, že je slabá, když jde o velké americké a mezinárodní korporace,“ dodala a vyzvala EU, aby „svou moc skutečně využila a začala regulovat velké americké korporace“.
Dalším argumentem proti těmto zákazům je, že od dobře míněných opatření vede jen krůček k mnohem závažnějšímu omezování základních svobod. V únoru Francie naznačila, že dalším logickým krokem po přijetí zákazu sociálních sítí pro děti do 15 let by bylo zaměření se na VPN, které by děti mohly využít k jeho obcházení. Estonsko je nejvíce digitalizovanou zemí EU a už dlouho se chlubí tím, že všechny úkony se státní nebo veřejnou správou lze učinit pouze elektronicky. Proto jsou zde veškerá rozhodnutí spojená se svobodou internetu sledována mnohem pozorněji.
