Pokud to ještě nevíte, na světovém internetu běží nevyhlášená soutěž o to, na jakém zařízení se podaří rozběhnout legendární hru Doom. Odkaz níže zahrnuje jen zlomek přístrojů, mezi dalšími najdete i takové kuriozity jako je těhotenský test. Vždy však jde o elektronická zařízení vytvořená člověkem, která nějakým způsobem počítají s tím, že na nich poběží kód.
Server rockpapershotgun však informuje o pokusu postgraduální studentky biotechnologie z MIT Lauren Ramlanové, který ukazuje, že hrát lze prakticky na čemkoli a ani to nemusí být přístroj. Stejně dobře poslouží i jednobuněčný organismus známý jako Escherichia coli, která je typickým obyvatelem lidských střev.
Během experimentu vědci dávkovali bakteriím fluorescenční proteiny, aby se rozsvítily jako digitální pixely a dosáhly tak rozlišení 32 × 48 pixelů. Ramlanová ve svém článku říká: „Ke spuštění Doomu stačí obrazovka a pevná vůle.“ Zmiňuje se o Doomu spuštěném na digitálním displeji pro těhotenský test, který ji motivoval k posouvání hranic.
U této neobvyklé herní sestavy však narazíte na stejný nedostatek, jako u řady PC, Playstationů, Xboxů a dalších strojů – nedostatečný výkon, který se projevuje nízkou snímkovací frekvencí. Řada hráčů vyžaduje plynulých 60 FPS, další mají svou osobní hranici položenou níže, pokud ji nedoprovázejí prudké výkyvy. Faktem je, že hraní na E.Coli by vyžadovalo více trpělivosti. Bakterii trvá 70 minut, než se rozsvítí jeden snímek ze hry, a dalších osm hodin, než se vrátí do výchozího stavu. Mluvíme tak o jednom snímku za přibližně 9 hodin. Po přepočtu na standardní jednotku FPS (Frames Per Second) pak dojdeme k číslu 0,0003. To je tedy sto tisíckrát méně, než kolik se považuje za minimum pro plynulé hraní.
Pokud průměrné hraní Dooma trvá přibližně pět hodin a původní hra běží při 30 snímcích za sekundu, trvalo by tedy dohrání na buněčném displeji od začátku do konce 600 let. Kalkulačka nebo zmiňovaný těhotenský test tak najednou vypadají jako „herní děla“.
