Když dojde na diskusi ohledně technických aspektů videoher, je nejčastěji skloňovaným termínem snímkovací frekvence. Jinými slovy, kolikrát za sekundu se vám na monitoru vykreslí nový obraz. Tato veličina, označovaná zkratkou FPS (Frames Per Second) je pak pro mnohé hráče svatým grálem, který ovlivňuje celkový dojem ze hry. Někteří jej neřeší a spokojí se základními 30 snímky, které i dnes nabízejí některé systémy. Jiní vyžadují stabilní 60 FPS, jinak je hra nehratelná. Ještě větší šílenství pak nastane u profesionálních hráčů, kteří mohou až do skonání světa diskutovat, jestli jim 144 nebo dokonce 240 FPS přináší nějaké konkrétní výhody.
Rozřešit toto dilema se rozhodli autoři vědecké studie, kteří ji posléze zveřejnili na plos.org. Její princip je jednoduchý: pokusné subjekty měly sledovat blikající světlo a označit okamžik, kdy se blikání slilo do nepřerušované záře. Jak ukazuje extrapolovaný graf, zhruba mezi 55 a 60 Hz leží hodnota, kdy vnímání blikání začíná prudce klesat. Můžeme tedy říci, že ona často zmiňovaná hodnota 60 FPS má své opodstatnění.
Zároveň se ale vyskytly na obou koncích zajímavé extrémy: zatímco někteří přestali vnímat blikání už při 35 Hz, jiní ho byli schopni registrovat ještě při dvojnásobné hodnotě. To potvrzuje známý fakt, že každý člověk má jinak kvalitní zrak a schopnost vnímání.
