V roce 1906 byl objeven poddruh želvy galapážské. Objevitel Rollo Beck našel pouze jednoho želvího samce, kterého tenkrát v rámci vědy i zabili. Tento druh želvy tak byl považován za vyhynulý. V roce 2019 byla však objevena želví samice na jednom z ostrova Galapág – Fernandině. „Bylo to až příliš dobré na to, aby to byla pravda, že na Fernandině žije želva. Všichni jsme byli tak nadšení,“ řekla Evelyn Jensen, lektorka molekulární ekologie na Newcastle University ve Spojeném království a spoluautorka studie zveřejněné v Communication Biology.
Potvrzení, že jde o stejný druh jako ten objevený v roce 1906 bylo složité, jelikož vědci mohli porovnávat pouze s jediným exemplářem, který vypadal velmi odlišně, zejména v oblasti krunýře. Postupným sekvenováním genomů u obou jedinců a dalším porovnáváním se všemi žijícími druhy galapážských želv se ukázalo, že želva objevená v roce 2019 je stejného druhu jako jedinec z roku 1906. Vědci si také mysleli, že na ostrově Fernandina nemohly želvy přežít kvůli výbuchům sopky, která se na ostrově nachází.
„Oblouk v krunýři dává těmto želvám mnohem větší rozsah pohybu krky, což jim umožňuje dosáhnout výš, aby mohly žrát vegetaci nad zemí. Takže je možné, že se vyvinuly, aby získaly přístup k většímu množství potravy,“ řekla Jensen. Želva z roku 1906 měla sedlový tvar krunýře, kdežto želva z roku 2019 má menší a hladší krunýř. Od objevu želvy pojmenované Fernanda byly vyslány další dvě expedice, které hledaly další želvy, bohužel neúspěšně.
Galapagos tortoise species was thought to be extinct until a female loner's discovery https://t.co/KP8AsEwzuQ
— CNN International (@cnni) June 11, 2022
Fernanda, která má přibližně 50 let, aktuálně žije v parku Fausto Llerena Giant Tortoise Breeding Center, který slouží jako záchranná stanice. Pokud by se v budoucnu podařilo nalézt dalšího jedince, mohli by vědci tento druh udržet naživu. Počty galapážských želv klesly podle studie od počátku 19. století o 85 až 95 %. Želvy totiž sloužily jako potrava pro námořníky. Dokáží žít několik měsíců bez jídla a vody, byly tedy vhodné pro získání čerstvého masa na dlouhých plavbách po moři.
