Vedle analogové historie tak existují i slepé uličky v oblasti informačních technologií, které nám ještě před pár lety připadaly přirozené, ale dnes nad nimi jenom pousmějeme. O to horší je pak vysvětlovat některé věci a postupy mladým, kteří takové časy nepamatují.
Mapové itineráře
Dnes už skoro každý používá v autě při cestách do neznáma GPS navigaci. Někdo ji má vestavěnou, jiný v mobilu a leckdo tyto dva způsoby kombinuje pomocí systémů, jako je Android Auto nebo Apple CarPlay. Sem tam by se našla ještě jednoúčelová krabička s navigačním softwarem, ale papírové mapy a autoatlasy dnes už snad nikde nenajdeme.
Mezi těmito dvěma světy ještě leží jeden bizarní mezikrok, kdy jste si mohli trasu nechat spočítat na PC v domácnosti. Do auta jste ji pak dostali tak, že jste si nechali vytisknout itinerář, tedy jakýsi seznam příkazů, který vám dnes říká hlasové navádění. Fungovalo to docela dobře – tedy až do okamžiku, kdy jste sjeli z naplánované trasy...
Vypalování CD
Dalším nervy drásajícím procesem počítačového dávnověku bylo vypalování kompaktních disků. Ty se sice už osmdesátých let vyráběly lisováním v továrnách, ale koncem milénia se objevily mechaniky, které díky soustředěnému laserovému paprsku dokázaly vytvářet drobné dírky do vhodného média samy. Bylo to sice pekelně drahé, ale možnost zaznamenat 650 MB najednou vypadala v porovnání s takovými 1,44MB disketami jako zázrak.
Problém byl v tom, že se celá stopa, tedy všechna data, musela vypálit najednou, bez sebemenšího přerušení. V kombinací s pomalostí tehdejších počítačů a nespolehlivostí Windows tak bylo každé pálení takové malé dobrodružství, kdy jste při nahrávání dat skoro ani nedýchali napětím.
Videopůjčovny
Dnes v chytré televizi, na počítači nebo v mobilu kliknete na ikonu Netflixu nebo jiného poskytovatele obsahu a můžete vybírat z prakticky nekonečné nabídky filmů a seriálů. Kdo si je nelegálně stahuje z webových úložišť nebo torrentů, je dnes zpátečník.
Ve zlatých devadesátých byl však internet tak pomalý, že zvládl přenést text a k němu jen tak tak obrázky. Jeho funkci tak nahrazovala fyzická média, zde v podobě videokazet. Ty jste si mohli buďto koupit, nebo za mírný poplatek na pár dní půjčit ve videopůjčovně. V této souvislosti je zajímavá úvaha v tom, že knihovny fungujícím na stejném principu stále fungují, i když je možné jejich obsah také distribuovat čistě elektronicky.
Počítačová myš s kuličkou
Tento článek nejspíše čtete na chytrém mobilním telefonu, k jehož ovládání slouží dotyková vrstva na displeji. U notebooku máte nejspíše touchpad, ale u stolního počítače nesmí vedle klávesnice chybět ani myš – jeden z pozoruhodných vynálezů, který zásadním způsobem proměnil interakci člověka a stroje.
Dnes už je snímač laserový nebo optický a prakticky o něm nevíte. Původně ale myši využívaly mechanický systém, kdy gumová kulička otáčela dvěma válečky a tak zaznamenávaly informaci o horizontálním nebo vertikálním pohybu. Nevýhodou bylo, že se tak zároveň zachytával veškerý prach na stole nebo na podložce. Myška tak musela podstupovat hygienickou proceduru stejně jako její majitel.
Čekání na čas mimo špičku
Noc a den. Takové přirovnání obvykle použijeme v případě, že chceme poukázat na diametrální odlišnost dvou jevů. V noci jsou obvykle aktivní jiná zvířata než za světla a lidé se začnou připojovat k internetu. Zní vám to jako hloupost? Pak jste propásli ty úžasné pionýrské začátky internetu v Česku, kdy k připojení sloužila telefonní linka.
Nejenže to bylo příšerně pomalé a nestabilní, ale hlavně drahé. Hodina v pracovní dny stála 60 korun, od sedmi večer a o víkendech pak polovinu. Podobný princip pak převzali mobilní operátoři, aby rozložili zatížení sítě. Naštěstí je dnes obojí jen reliktem minulosti a střídání dne s nocí je opět pouze přírodní úkaz.
Používání e-mailu coby sociální sítě
Představte si tu hrůzu, kdybyste se jednoho dne probudili a nemohli se přihlásit k žádné sociální síti: neexistoval by Facebook, Twitter, Instagram ani TikTok. Co byste dělali? Někomu by se možná zhroutil svět, ale komu je přes třicet má adresář plný e-mailových adres. Z nich by si udělal seznamy vhodných příjemců a svá moudra sdílel hromadnými e-maily s prosbou o přeposlání dalším známým.
Připadá vám takové jednání povědomé? Ano, spousta seniorů v takové sociální síti uvízla a čerpají z nich svou životní moudrost, kterou by v televizi ani v rádiu nenašli. A zatímco se veškerá pozornost směřuje na velké sociální sítě, které se lživý a nenávistný obsah snaží alespoň nějak regulovat, řetězové e-maily jedou naplno chráněné poštovním tajemstvím. Až vám tedy babička oznámí novinu, že celý svět řídí ještěři pomocí chemikálií vypouštěných z letadel, zkontrolujte její doručenou poštu.
Pořizování selfies bez smartphonu
Autoportrét je běžnou malířskou disciplínou, kdy si umělec pomáhal odrazem v zrcadle. Takto mohlo probíhat i pokračování v podobě prvních selfies, ale tehdejší přístroje byly tak velké, že by snadno zakryly fotografův obličej.
Focení „z ruky“ tak vyžadovalo značné dovednosti, zvláště pak s přihlédnutím k tomu, že kinofilm neumožňoval okamžitou kontrolu výsledku. Přesto však existovalo jedno elegantní řešení – některé kompaktní fotoaparáty měly vedle objektivu malé zrcátko právě pro tuto příležitost.
Čekání na oblíbený videoklip
Poslech oblíbené hudby podle vlastního gusta přišel společně s gramofonovými deskami. Pak už měla každá generace svoje médium: magnetofonové pásky, audiokazety, minidisky, stahované MP3 a dnes streamovací služby jako Spotify. Pokud jste si však k hudbě chtěli dopřát i videoklip, byl to problém. Ty měly pod palcem televize. Ty normální jim věnovaly slabou hodinku týdně (pamatujete na hitparádu Eso?), naštěstí na satelitu vysílaly hudební televize jako různé mutace evropské MTV nebo německá Viva.
Pamatuji si tak na víkendová rána, kdy jsem jako teenager seděl na gauči u televize a zuřivě přepínal čtyři hudební kanály, abych našel videoklip, který by se mi líbil. Nebo mi spíš nejméně vadil.
Kupování odborných knih
Začátky s výpočetní technikou byly dosti divoké. Ve školách se informatika vůbec neučila a když už, učitel viděl daný software prvně stejně jako jeho žáci. Naštěstí se tehdy software nevyvíjel tak rychle, a tak bylo možno v knihkupectví zakoupit různě odborné knížky o tom, kterak pracovat ve Windows, ve Wordu nebo se vydat do úžasného světa Internetu (tehdy se psal ještě s velkým I).
Dnes už podobné příručky „pro zelenáče“ nemají smysl. Nejde ani tak o to, že papírové knihy už nejsou v kurzu, ale i kdyby byly elektronické, tak by nestihly držet krok s vývojem, hlavně pak takových Windows 10, které jsou každého půl roku jiné.
Čekání na vypnutí počítače
Dnes už se počítače moc nevypínají, spíše se nechávají spát nebo hibernovat. Ale ani vypnutí není problém, stačí vybrat tu správnou položku z menu a nechat Windows, ať se s tím popasují.
Desky ve starších počítačích však měly spínač fyzicky přerušující přívod proudu. Bylo tedy nutné čekat do okamžiku, než systém vyřešil vše potřebné a oznámil, že „Nyní je bezpečné počítač vypnout.“ Že si občas postavil hlavu v ten nejméně vhodný moment není potřeba nijak zdůrazňovat.
