Saab ovládaný pomocí joysticku
Když sednete do jakéhokoli auta, máte před sebou auta a pedály. Saab vzal v 90. letech svůj tehdejší vlajkový model Saab 9000 Turbo a provedl radikální řez: zcela odstranil volant a sloupek řízení. Namísto toho nainstalovali do středové konzole – přibližně v místech, kde bývá řadicí páka – joystick.
Na papíře to dávalo smysl. Sloupek řízení a volant byly (a stále jsou) v případě čelního nárazu obrovským rizikem pro hrudník a hlavu řidiče. Bez volantu měl řidič dokonalý výhled na přístrojovou desku a na silnici. A v případě potíží by řízení mohl převzít spolujezdec. Proč to nefungovalo? Lidé si na nový způsob nedokázali zvyknout a zvláště při vyšších rychlostech nebo krizových situacích zmatkovali. I tak Saab jako první dokázal, že auto lze bezpečně uřídit čistě přes elektronické impulsy bez mechanické vazby.
Obojživelný Amphicar 770
Když tedy vyjedete, musíte točit volantem takovým způsobem, abyste zůstali na silnici nebo ve sjízdném terénu. Pro všechna auta je však tabu hluboká voda. Amphicar 770 je bezpochyby jedním z nejodvážnějších, nejbizarnějších a dnes nejvíce ceněných automobilových projektů 20. století. Na rozdíl od mnoha jiných obojživelných prototypů se tento stroj dostal do sériové výroby a stal se jedinou masově vyráběnou civilní amfibií v historii.
Na silnici to byl poněkud neohrabaný kabriolet, ale to hlavní přišlo, když jste dorazili k vodě. Stačilo nechat zařazený neutrál na hlavní převodovce. Speciální pákou se aktivovala druhá převodovka, která roztáčela dva nylonové lodní šrouby pod zadním nárazníkem. Auto pak jednoduše sjelo do vody. A jak se zatáčelo? Amphicar neměl žádné kormidlo. K manévrování na vodě se používalo natáčení předních kol, která fungovala jako hydrodynamické plochy. Reakce lodi na otočení volantu byly kvůli tomu extrémně pomalé a líné.
Jako u veškerých hybridních projektů platí, že zde máte to nejlepší, ale i nejhorší z obou světů. Tady to byla složitá údržba, vysoká cena, ale hlavní stopku vystavily stále se zpřísňující předpisy pro lodě i auta.
Chrysler In-Car Record Player: hudba na cestách
Jen málokdo si dokáže představit cestu bez hudebního doprovodu. První autorádia se objevila už ve 20. letech 20. století, o dekádu později se z nich stal luxusní, ale běžný doplněk. Jenomže tehdejší rozhlasové stanice měly stejné nevýhody jako ty dnešní: reklamu, nepříjemné moderátory a hudbu, která nemusí sedět vašim preferencím.
Jak to ale vyřešit, když jsou jediným médiem vinylové desky, které jsou extrémně náchylné i na sebemenší vibrace? Chrysler nabízel pod palubní deskou miniaturní gramofon, který přehrával speciální 7palcové desky s rychlostí 16 otáček za minutu. Překvapivě se díky speciálnímu raménku a těžké jehle podařilo zabránit přeskakování hudby během jízdy.
Páté kolo pro parkování
A když po jízdě dorazíte do cíle, čeká na vás pro mnohé nejnáročnější část cesty – parkování. Někteří lidé, kteří mají řidičský průkaz už léta, nedokážou zaparkovat podélně – bez ohledu na to, jak velký je k dispozici prostor. Navzdory maximálnímu úsilí instruktorů autoškol po celém světě se zdá, že tento problém stále přetrvává.
Automobiloví inženýři se samozřejmě pokusili této výzvě čelit a problém paralelního parkování vyřešit jednou provždy. Vytvořili výsuvné páté kolo, které se spouští z prostoru pod kufrem vozu, aby řidiči mohli manévrovat zadní částí vozu do parkovacího místa. Cadillac tuto inovaci vyvinul již v roce 1951. Bohužel se ukázalo, že její vysouvání a zasouvání je příliš těžkopádné, byla náchylná k poruchám a obecně byla shledána nepraktickou. Ukázalo se, že pro lidi je mnohem snazší prostě jezdit po parkovišti dokola, dokud nenajdou místo, kde mohou pohodlně zaparkovat.
