Velociped (z latinského velox – rychlý a pes – noha) představuje klíčový mezikrok ve vývoji osobní dopravy 19. století. Ačkoliv se tímto pojmem původně označovala různá vozidla poháněná lidskou silou, v historii se zapsal především jako ikonické „vysoké kolo“ s obřím předním a drobným zadním kolem.
Cesta k němu však nebyla přímočará a zahrnuje řadu dalších slepých odboček. Na začátku 19. století německý vynálezce Karl Drais sestrojil první dřevěné běhací zařízení (Laufmaschine). Nemělo pedály a jezdec se odrážel nohama od země. O půlstoletí později pařížský kovář Pierre Michaux přišel s revolučním nápadem namontovat kliky s pedály přímo na osu předního kola. Tento stroj získal přezdívku „kostitřas“, protože měl dřevěná kola s železnými obručemi a jízda na dlažbě byla neuvěřitelně drsná.
To hlavní ale přišlo v 70. letech, kdy se konstruktérům podařilo obejít zásadní omezení. Zásadním konstrukčním omezením tehdejší doby byla absence řetězového převodu. Jedna otáčka pedálů znamenala přesně jednu otáčku kola. Pokud chtěli konstruktéři dosáhnout vyšší rychlosti bez neustálého zrychlování šlapání, museli zvětšit průměr poháněného kola. Tak se zrodil klasický velociped – přední kolo se zvětšilo až na průměr 1,5 metru (podle délky noh jezdce), zatímco zadní kolo sloužilo jen ke stabilizaci. Prvním masově vyráběným celokovovým vysokým kolem byl model Ariel od Jamese Starleyho z roku 1870.
Krátký a drsný život
Zatímco dnes je jízdní kolo oblíbený dopravní prostředek, který zvládne prakticky kdokoli, velociped byl naopak „extrémní adrenalin“. Jezdec seděl vysoko nad předním kolem. Jakákoliv překážka na cestě, kámen, díra nebo náhlé brzdění, vedla k tomu, že jezdec přepadl přes řídítka přímo na hlavu. Nastupování a sestupování vyžadovalo akrobatickou obratnost. Zastavit na křižovatce bez sesednutí bylo téměř nemožné.
Velociped ale ukázal, jak moc je spojení síly noh a kola efektivní, a tak pokračovaly závody o to, jak tento způsob přepravy učinit bezpečnější. Klíčovým momentem byl rok 1885, kdy John Kemp Starley představil model Rover Safety Bicycle. Použití řetězového převodu umožnilo převodovat otáčky pedálů na zadní kolo, takže už nebylo potřeba mít obří přední kolo k dosažení vysoké rychlosti. Kolo dostalo kosočtvercový rám a obě kola měla stejnou velikost.
Posledním detailem bylo, když v roce 1888 John Boyd Dunlop vynálezem pneumatiky plněné vzduchem. Jízda se stala nesrovnatelně pohodlnější, bezpečnější a dostupnější. Od té doby zůstává jízdní kolo prakticky nezměněné a vylepšují se jen detaily.
Během pouhých deseti let od uvedení bezpečného kola velocipedy z ulic zcela zmizely. Nové jízdní kolo přineslo dopravní revoluci a položilo základy moderní individuální mobilitě. Z velocipedu se ze dne na den stal vyhledávaný sběratelský artefakt a symbol odvážné viktoriánské éry.
