Jezero není jen hladina, kterou vidíme. To zásadní se často odehrává pod ní – doslova. Nový výzkum českých vědců (konkrétně mezinárodního týmu z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR, jenž analyzoval mezi lety 2022 a 2024 složení vody ve 350 jezerech napříč 18 evropskými zeměmi) ukazuje, že právě napojení na podzemní vodu rozhoduje o tom, jak dobře jezera odolávají extrémnímu suchu a rostoucím teplotám.
Pomocí izotopových analýz vodíku a kyslíku vědci sledovali, odkud voda v jezerech pochází a jak rychle mizí. Tato „chemická stopa“ jim umožnila rozlišit, zda jezero napájí podzemní voda, srážky, nebo kombinace obojího. Výsledky poté zkombinovali s meteorologickými daty, využitím krajiny, typem jezera a dalšími faktory, které ovlivňují jeho vodní bilanci.
„Pomocí modelu strojového učení jsme pro každé jezero identifikovali klíčové faktory, které udržují zdravou vodní bilanci, a předpověděli jsme, jaký dopad budou mít změny srážek a teplot do roku 2050,“ popisuje Cristina Paule Mercado z Biologického centra AV ČR, která výzkum prezentuje i na konferenci Goldschmidt v Praze.
Z výzkumu ve zkratce vyplývá, že jezera napojená na podzemní vodu jsou výrazně odolnější. Udrží si totiž stabilnější hladinu i kvalitu vody, zatímco mělká jezera závislá na dešti rychleji vysychají a přehřívají se. Zvlášť zranitelná jsou pak umělá a nížinná jezera – často vzniklá jako přehrady – která už dnes čelí vysokému odparu, omezenému přítoku i tlaku z okolního zemědělství. Naopak jezera ve vyšších polohách nebo v alpských oblastech zatím odolávají. Díky chladnějšímu klimatu, menšímu odparu a častějšímu napojení na podzemní zdroje jsou stabilnější. I tady však vědci varují – s rozšiřováním zemědělské půdy do vyšších nadmořských výšek může být totiž i jejich výhoda časově omezená.
„Původně jsme očekávali, že pro všechna jezera budou platit stejné klíčové faktory, ale nebylo tomu tak. Ačkoliv můžeme z analýzy vyvodit některé obecné trendy, zjistili jsme, že v každé oblasti funguje jiná dynamika, která vyplývá z kombinace různých proměnných. Právě proto je důležité zohlednit všechny tyto faktory – zejména napojení jezer na podzemní vodu – při navrhování strategií pro udržitelné hospodaření s vodními zdroji v době klimatické změny a nedostatku vody,“ říká Cristina Paule Mercado.
Model demonstruje, že do poloviny století dosáhnou mnohá nížinná jezera kritického bodu – odpaří se z nich více vody, než kolik stačí přitéct. Důsledky? Méně vody, nižší kvalita, ekologický stres a rostoucí riziko pro místní komunity i zásobování.
