Jedním z velkých environmentálních problémů dneška je plastový odpad nahromaděný v oceánech. Jelikož se plasty přirozeně nerozkládají, hromadí se ve světových mořích a způsobují celou řadu problémů. Na březích moří jsou k nalezení uhynulí mořští tvorové a ptáci, kteří plastové odpadky požili, a nebezpečné jsou pro ně plasty i proto, že se v nich snadno uvězní.
Plastů v oceánech neustále přibývá a mnohé iniciativy se tomuto snaží všemožně zabránit. Mladík Boyan Slat se ale již od svých 17 let snaží přijít s řešením, jak z oceánů odstranit odpad, který je v něm nahromaděný již nyní. Přišel proto s iniciativou The Ocean Cleanup, která vyvinula řešení, jež dokáže odpad spolehlivě shromažďovat do záchytného zařízení. Nyní je Boyanovi 23 let a jeho projekt je na prahu realizace.
V důsledku pohybu mořských proudů se odpad v oceánech soustřeďuje do pěti zón, z nichž ta největší se nachází mezi Kalifornií a Havají a nazývá se „Great Pacific Garbage Patch“. A právě tato obrovská přírodní skládka je prozatím hlavním bodem zájmu iniciativy The Ocean Cleanup. Boyan Slat se nebojí odvážných tvrzení a prohlašuje, že projekt je schopen z poloviny toto místo vyčistit do pěti let.
Jak už to u velkých vynálezů bývá, záchytný systém je zároveň jednoduchý a geniální. Většina odpadu se pohybuje okolo hladiny a do této oblasti je tedy logicky zaměřen i sběr, o který se stará sběrné zařízení ve tvaru půlkruhu, které tvoří nikoliv síť, nýbrž plátno. Vodní tvorové se proto do něj nemohou zamotat.
Obrovská výhoda systému spočívá v tom, že je plně pasivní a autonomní. Za jeho pohybem po moři stojí jen a pouze mořské proudy, což s sebou nese hned dvě zásadní pozitiva. Tím prvním je, že systém nepotřebuje žádnou hnací sílu a po moři pluje sám. Tím druhým je pak to, že se systém pohybuje tak, že se do něj odpad sám zachytává. Odpad i záchytný systém totiž v důsledku mořských proudů plují stejným směrem, ale odpad pluje rychleji a do „pasti“ proto sám vplouvá. Právě v tomto tkví genialita celého řešení a ukazuje se, že čas a peníze, které Boyan a jeho kolegové věnovali výzkumu a modelování pohybu odpadu v moři, přinesly své ovoce.
Toto řešení „úklidu“ oceánu má skutečně obrovský potenciál a skvělé je, že se již nejedná o fantaskní vizi mladého snílka, ale o projekt, který nabývá reálných obrysů. Záchytný systém neexistuje jen na papíře, ale díky podpoře nizozemské vlády byl již testován v reálných podmínkách Severního moře. Hotové řešení se pak má do Tichého oceánu dostat již v polovině příštího roku.
Co se týče dalšího rozvoje projektu po světě, hovoří se o roce 2020. Právě možnost relativně snadného rozšiřování je totiž velkou výhodou tohoto řešení. Celý systém sestává z jednotlivých záchytných zařízení, s jejichž počtem samozřejmě roste efektivita. Nicméně i jedno jediné zařízení svou práci odvádí a systém je tedy možné budovat postupně. Z toho vyplývá, že náklady na vystavění celé sítě není potřeba vynaložit najednou, čímž realizovatelnost projektu prudce stoupá. Jednotlivá záchytná zařízení stojí navíc jen zlomek ceny toho, co stála dosud známá řešení, i když se i tak dle Slatových slov jedná o stovky milionů dolarů.
Jak je vidět na grafu, který ukazuje vývoj znečištění oceánů a porovnává budoucí vývoj bez nasazení účinného řešení a s nasazením systému Ocean Cleanup, projekt je vskutku nadějnou iniciativou. Přirozeně ale čelí i mnoha výzvám. Přes ujištění ze strany Boyana Slata se někteří experti obávají toho, jak záchytný systém obstojí proti velkým bouřím, a jiní vyjadřují také obavy, zda zařízení nebude lákat mořské tvory a ptáky a nezpůsobí tak, že budou tato zvířata ještě více požírat plastové odpadky.
Možná nejtěžším úkolem pro iniciativu The Ocean Cleanup ale bude přeprava nahromaděného odpadu na pevninu. Tento bod totiž Slatův tým podle všeho nemá zcela vyřešený. Právě na něm přitom bude úspěšný úklid oceánů a následná recyklace plastů záviset.
Zdroje: theoceancleanup.com, youtube.com
