Lehce nostalgické vzpomínání na Ulož.to

Psal se rok 2007. Jako je dnes v módě umělá inteligence, která musí být nezbytně i v každém nově vyrobeném toustovači, byl tehdy populární cloud. Vypadalo to, že brzy už nebudeme potřebovat v počítači žádné disky, protože všechno budeme mít někde na internetu, v cloudu. Vznikaly takové služby, jako je DropBox a OneDrive. A mezi nimi i Ulož.to, které na to šlo jinak.

Hrálo si se vtipným doménovým názvem (koncovka .to patří Království Tonga v daleké Oceánii) a jakýmsi nízkoprahovým přístupem. Nebyla potřeba žádná registrace, stahování a instalování aplikace, jen jste přišli a stahovali. A stejně jednoduché bylo i nahrávání, a to včetně následné kontroly. Chcete sem nahrát nezašifrovanou smlouvu nebo lékařkou dokumentaci plnou citlivých dat? Váš problém. Pornografie? Nejnovější filmy, hudba, knihy…? Soubor jako soubor.

Přečtěte si také

Sháním blokátor reklam pro Night City a pražské metro – Glosa

Asi nejvíce fascinující na celé věci je, jak dlouho to vydrželo. Zatímco pro Kima Dotcoma si za jeho Megaupload přišla zásahovka se samopaly už před pěkně dlouhou dobou, Ulož.to se dařilo pomocí nejrůznějších kliček a ústupků fungovat nezvykle dlouho.

Server kulturního dědictví

Další fascinující věcí na Ulož.to bylo, jak dokázalo překročit hranice technologické komunity a zapsat se do širšího povědomí českého národa. Znáte to: necháte babičku hlídat předškolní děti a najdete je u počítače, jak sledují Krtečka. Toho mohly stáhnout jak samy děti, byť sotva umí psát, tak i babička i přes svoji technologickou negramotnost.

Možná právě proto se zde nahromadilo množství neobvyklého obsahu. A právě lítost nad jeho mizením je tenkou červenou nití, která se táhne diskusemi na celém českém internetu. Poloamatérské záznamy starých divadelních představení. Jedinečný a zapomenutý dabing starých filmů. Vystřihovánky z „ábíčka“. Vypadá to, že snad skoro každý chodil na Ulož.to pro něco, co už nikdy nikde komerčně nesežene, i kdyby platil zlatem, čímž si do jisté míry omlouvá narušení autorských práv.

Přečtěte si také

Ztracená (videoherní) generace – Glosa

To poukazuje na další a mnohem širší problém. Nemalá část digitálního obsahu míří do zapomnění, a to kombinací více vlivů. Vedle toho technologického je to i současná podoba ochrany autorských práv a jejich vymáhání. Proto lze svým způsobem pochopit, proč hořekování nad zrušením jednoho serveru snad i překonává hypotetickou situaci, kdyby vyhořelo Národní muzeum.

Až se tedy jednou bude točit celovečerní film (nebo aspoň dokument) o tom, jak to všechno mohlo Ulož.to procházet tak dlouho, může se server snadno stylizovat nejen do role jakéhosi Robina Hooda, ale i Palackého s Erbenem, kteří sbírali mizející českou kulturu za účelem jejich záchrany. Ale takový film o Ulož.to si z Ulož.to už nestáhnete.