Protože podzimní seriálovou a filmovou produkci poznamenala dlouhodobá stávka tvůrců, rozhodl jsem se po delší době vylepšit hardware svého počítače a naplno se pustit do hraní. Původně jsem si říkal, že se do cyberpunkového Night City vrátím jenom proto, abych si rychle proběhnil poslední DLC a pokochal se grafickými efekty, které přináší RayTracing. O několik desítek hodin herního času zjišťuji, že hru hraji celou od začátku a s ještě větším důrazem na vedlejší mise.
A proč? Není to jenom lepší grafikou. Jak totiž poznamenává řada recenzentů napříč herními weby, po dvou letech se jedná o úplně jinou hru. Vývojáři konečně doladili všechny menší i větší nedostatky, díky čemuž je pocit ponoření se do příběhů virtuálního velkoměsta budoucnosti mnohem více pohlcující. Jinými slovy, už vás každou chvíli neruší nějaká hloupost nebo nedodělek, který vám připomíná, že jen sledujete výstup nějakého více či méně dokonalého počítačového kódu.
Jedna věc však zůstala, i když je to spíš vlastnost než chyba, jak s oblibou říkají programátoři. A tou jsou všudypřítomné reklamy – naštěstí ne ty skutečné, ale jen ty herní. Například vejdete do výtahu, spustí se stěna z obrazovek a hluk z reproduktorů. Cyberpunk navíc ukazuje neradostnou vizi světa pod nadvládou korporací bez jakékoli kontroly. Reklamy jsou tak plné sexu a násilí a není výjimkou, že si za bílého dne vykračujete po ulici, kde se z tlampačů ozývá ženské vzdychání inzerující přípravek na podporu libida.
Ze začátku je to docela legrace, po pár desítkách hodin ve hře už méně. Jako byste nonstop hleděli na vysílání některé z komerčních televizních stanic. A protože se v reálném světě zuřivě diskutuje o (ne)možnostech zbavit se reklamy, zajímalo mě, jestli by něco takového nešlo i ve hře. A světe div se, nejsem první, koho to napadlo. Když totiž dvě hlavní postavy ve hře vedou tklivý rozhovor o umírání za zvuku smyčců a do toho se z jednoho reproduktoru stále ozývá hlasitá reklama, nejsem si jistý, jestli je to chyba herního designu, nebo naprosto geniální juxtapozice.
Není úniku
A teď si představte, že po intenzivním nočním hraní, které značně prohloubí váš spánkový deficit, jedete pražským metrem a pak se za okny začne míhat jakoby vznášející se nápis, který označuje další zastávku případně promítá další grafiku.
Na zlomek sekundy mě napadlo, jak je ten Ray Tracing dokonalá technologie, jaká kouzla dokáže a že investice do nové grafické karty rozhodně nebyla od věci. Až potom mi dojde, že tohle je realita, která je však natolik neskutečná, že ji na základě dosavadních zkušeností odmítá mozek zpracovat. Na internetu se bouřlivě spekulovalo, co že to je a jestli DPP náhodou moc neutrácí, když namísto jednoduché plastové cedule utrácí za takto komplikovaný systém. Jestli to náhodou není další „tunel“, příznačně přímo v tunelu.
TISKOVÁ ZPRÁVA | V tunelech pražského metra 🚇startuje provoz nového reklamně-informačního systému.
— Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost (@DPPOficialni) November 15, 2023
👉🏼Pomocí moderních technologií na principu LED panelů umožní promítat sdělení přímo za okna projíždějícího vlaku metra.
▶️Celá TZ: https://t.co/JTZzTDHdVG
📷FOTO: European Digital… pic.twitter.com/i39EhJnALn
Nakonec DPP vydal oficiální tiskovou zprávu, ve které přiznává, že se jedná o reklamně-informační systém, tedy další plochu pro reklamu, pokud jste jich cestou k vlaku neviděli dost.
Zatímco se na povrchu Magistrát srdnatě snaží omezit reklamní smog v památkové rezervaci a i na předměstích bourá reklamní ukazatele směřující lidi například k nejbližšímu autoservisu, v metru je zjevně ještě dost volné plochy, která by se dala pronajmout. A na rozdíl od smyšleného cyberpunkového Night City nebo webu se jí jen tak nevyhnete.
