Na počátku tisíciletí byl internetový přenos velkých souborů noční můrou. Klasický model „klient-server“ znamenal, že čím více lidí chtělo soubor stáhnout, tím pomalejší stahování bylo, protože server jednoduše nestíhal posílat data všem. V dubnu 2001 americký programátor Bram Cohen navrhl protokol BitTorrent a v červenci téhož roku vydal jeho první verzi. Jeho myšlenka byla geniálně jednoduchá: Místo toho, aby všichni stahovali z jednoho zdroje, soubor se rozdělí na tisíce malých částí. Jakmile uživatel stáhne byť jen jednu část, okamžitě ji začne nabízet ostatním. Paradoxně čím více lidí soubor v daný moment stahuje, tím rychleji celá síť běží.
A fungovalo to. BitTorrent začal být zodpovědný za obrovský objem internetového provozu – některé často citované údaje uvádějí, že v roce 2004 představoval polovinu P2P provozu a třetinu veškerého internetového provozu. Ačkoli se zábavnímu průmyslu podařilo uzavřít systémy pro sdílení souborů, jako byly Napster a Kazaa, v omezování masivního přílivu pirátství prostřednictvím BitTorrentu do značné míry selhal.
Kdo jsou „píři nebo pijavice“?
BitTorrent zavedl specifickou terminologii, která rychle zlidověla:
- Peers (Účastníci): Všichni lidé v síti, kteří soubor sdílejí.
- Leechers (Pijavice): Uživatelé, kteří soubor stahují, ale mají staženou jen část.
- Seeders (Zdroje): Uživatelé, kteří již mají kompletní soubor a pouze ho odesílají ostatním.
- Tracker (Stopař): Centrální server, který pouze koordinoval spojení mezi uživateli (neobsahoval samotný soubor).
Poslední jmenovaný vypadal jako potenciálně slabé místo. Když lidé ve velkém začali stahovat a tedy i sdílet autorsky chráněná díla, policie i soudy se snažily sestřelit weby s torrenty a zejména trackery. Vývojáři reagovali tím, že síť ještě více decentralizovali. Zavedli technologie jako DHT (Distributed Hash Table) a Magnet links (magnetické odkazy). Ty umožnily stahování zcela bez centrálních trackerů. Síť se stala prakticky nezničitelnou – neexistoval žádný centrální bod, který by šlo vypnout.
BitTorrent zabila chamtivost i štědrost
V roce 2004 založil Bram Cohen společnost BitTorrent Inc. s cílem technologii komercionalizovat a najít pro ni legální využití. Společnost o dva roky koupila tehdy extrémně populární a lehký klient µTorrent. Ten se sice stal globálním standardem, ale pozdější přidávání reklam a bloatwaru (včetně skrytého softwaru na těžbu kryptoměn v roce 2015) jeho reputaci u komunity dost poškodilo.
Další „ochlazení vztahů“ přišlo v roce 2018, kdy společnost BitTorrent Inc. koupil blockchainový vizionář a zakladatel kryptoměny TRON Justin Sun za odhadovaných 140 milionů dolarů. Ten do hry zavedl token BTT (BitTorrent Token). Idea byla taková, že uživatelé mohou platit tokeny za vyšší rychlost stahování, nebo naopak získávat tokeny za to, že soubory dlouho „seedují“ (sdílejí).
Největší změnu ale přinesl posun paradigmatu: v roce 2001 si kapitáni zábavního průmyslu představovali digitální distribuci tak, že vám z e-shopu pošlou za pěkně tučnou částku CD nebo DVD. Nejenom BitTorrent ukázal, že internet je schopen tato média nahradit. Toho později využily firmy jako Spotify nebo Netflix, které úspěšně vsadily na to, že používání jejich klientů je jednodušší než jakákoli forma pirátství.
I přes svůj pomalý zánik tak zůstává jedním z nejúspěšnějších a nejrobustnějších P2P protokolů v historii lidstva, bez kterého by moderní decentralizovaný web (a technologie jako IPFS či blockchain) pravděpodobně vypadal úplně jinak.
