Než pošlete Netflix někam, přemýšlejte, jestli tam nepošlete i svou budoucnost

Než pošlete Netflix někam, přemýšlejte, jestli tam nepošlete i svou budoucnost

V Americe tiše zuří taková malá válka. Na jedné straně máme Hollywood a jeho hvězdy, na straně druhé pak moderní streamovací platformy v čele s Netflixem. Vtipné na situaci je, že i když se v různých podobách neustále opakuje, jako by si nikdo stále nedokázal vzít ponaučení, že pokrok nelze zastavit.

Když měla britská herečka Helen Mirrenová mluvit o novém filmu The Good Liar, zabrousila i do jiných vod. Podle bloomberg.com se nelichotivě vyjádřila o Netflixu a dokonce při tom použila ono ošklivé slovíčko na „f“. Protože podle ní nic není jako sezení v kině.

Prohlášení herců nebo zpěváků je vždycky nutné brát s rezervou, ale když se do diskuse vloží taková kapacita jako Steven Spielberg, člověka to přinutí přemýšlet. Navzdory zdání to není žádná „konzerva“, moderních technologií se nebojí a není mu proti srsti ani spolupráce s televizí. Přesto se v kauze okolo snímku Roma přidal na stranu těch, kteří by Oscara neudělovali filmům připraveným pro streamování. Když se posléze stal jednou z hlavních tváří Apple TV+, mluvil o vyprávění příběhů a o nápadech, ale už ne o tom, jakým způsobem se mají dostat k lidem.

Podobné žabomyší války by se daly pochopit, kdyby to bylo poprvé, co se nalézáme na rozhraní dvou technologií. Film byl v době svého vzniku spíše jen pouťová atrakce, a tak se spisovatelé ani neobtěžovali se pohoršovat. Ale ti, kteří jen prostě popisovali realitu, museli brzy od válu, což uvolnilo cestu pro modernu a všechny následující žánry.

Sotva se film stačil etablovat, stal se zvukovým, což kompletně smetlo celou jednu generaci herců. A pak už to šlo všechno ráz na ráz: televize, placená/kabelová televize, video distribuce a nakonec streaming přes internet. Zajímavé je, že v každé epoše se našli umělci, kteří byli skálopevně přesvědčeni, že právě oni to dělají dobře a po nich už nic lepšího nepřijde.

Kromě technologické proměny jsme ale nyní svědky možná ještě něčeho lepšího – vzniku skutečně interaktivních příběhů. Takových pokusů bylo v historii už nepočítaně, vzpomeňme například na český Kinoautomat nebo Rozpaky kuchaře Svatopluka. Stejně tak se objevuje i opačný trend, kdy mnoho počítačových her vyžaduje jedno kliknutí za půl hodiny. Poslední pokus Netflixu s názvem Black Mirror: Bandersnatch jako by našel ten správný poměr mezi hrou a filmovou zábavou. Ohlasy na toto jinak celkem komplikované dílo byly asi dobré, protože Netflix plánuje další interaktivní dobrodružství, tentokrát přístupnější přežívání dobrodruha Beara Gryllse v divočině.

Je potřeba si uvědomit, že dorůstají stále další a další diváci, kteří strávili stejně nebo více času u počítače nebo herní konzole než u televize či v kině. A zaujmout jejich pozornost bude ve stále nabitějším multimediálním prostoru čím dál tím větší oříšek. Takže kdo dnes odsuzuje Netflix, může zítra klidně prosit u nějakého herní studia o dabingovou roli.

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nechcete být anonymní? Přihlašte se

Nejživější diskuze