Doprava experimentálního nákladu do výšky přes 100 kilometrů nemusí v budoucnu vyžadovat klasickou raketu, jaké známe dnes například od SpaceX. Česká společnost Nebesa Aerospace (viz nebesa.space) totiž vyvíjí bezpilotní suborbitální letoun, který má kombinovat výhody letadla a nosiče raket. Vzlétnout by měl z běžného letiště, vystoupat až na hranici vesmírného prostoru, uvolnit náklad a následně se vrátit zpět na přistávací dráhu. Ambiciózní harmonogram přitom počítá s prvními opakovanými lety už v roce 2032.
Projekt Nebesa představila společnost na konci října na obranném veletrhu Future Forces Forum a za projektem, o kterém informovala i Česká televize (viz ct24.ceskatelevize.cz), stojí tým mladých vědců a inženýrů spojených s Českou IT Akademií a ČVUT. Základní myšlenka je přitom poměrně jednoduchá, její realizace však bude technologicky mimořádně náročná. Letoun má nejprve odstartovat jako klasické letadlo s využitím proudových motorů, po dosažení potřebných parametrů přejde na raketový pohon, který mu umožní vystoupat do výšky až 110 kilometrů, pak má vypustit přepravovaný náklad a následně se klouzavým letem vrátit na letiště, odkud odstartoval.
Důležitou součástí konceptu je také opakované použití stroje, protože na rozdíl od běžných raketových nosičů má letoun využívat infrastrukturu standardních letišť, což by mohlo usnadnit jeho nasazení v různých částech světa. Podobným směrem se samozřejmě vydávají také zahraniční společnosti, jako je například německý projekt Polaris.
Od představené vizualizace a modelu je ovšem k funkčnímu suborbitálnímu letounu ještě poměrně daleko, společnost totiž zatím nemá hotový prototyp stroje. Jedním z konkrétních výsledků vývoje nicméně už je raketový motor Rámus I, který dosahuje maximálního tahu devět kilonewtonů. Ten již prošel pozemními zkouškami a jeho další vývojové verze mají nabídnout vyšší výkon a umožnit také letové testy. Paralelně pak tým pracuje na menších letových demonstrátorech a připravuje konstrukci většího stroje, jenž má mít již podobné rozměry a design jako budoucí finální letoun. Umožní instalaci dvojice proudových motorů, ověření letových vlastností a následné testování se zátěží simulující raketový motor, palivovou nádrž a užitečné zatížení. Tento demonstrátor však zatím nebude schopen suborbitálního letu. Jeho úkolem bude ověřit především chování konstrukce a pohonného systému v atmosféře při rychlostech do 800 km/h.
Harmonogram Nebesa Aerospace počítá s postupným rozšiřováním schopností – příští rok by měl vzlétnout proudový bezpilotní demonstrátor, o tři roky později chce společnost uskutečnit první zážeh raketového motoru za letu a a rok 2032 pak plánuje opakované suborbitální lety a zahájení komerčního provozu. Stroj pak má dosahovat rychlosti až 4 300 km/h a zároveň má vystoupat do výšky až 110 kilometrů.
Celkové náklady na vývoj a výrobu prvního českého nadzvukového letounu schopného suborbitálního letu a návratu na Zemi odhaduje společnost přibližně na 300 milionů korun v současných cenách. Projekt je přitom nyní financován především díky finančnímu a personálnímu zapojení České IT Akademie, respektive společností CITA Services a Rocket Hardware Systems. Podporu poskytují také S-tech Group, Ústav letadlové techniky ČVUT a Smíchovská střední škola.
Právě financování ale zůstává jednou z největších překážek. Společnost se v současnosti zaměřuje především na získávání soukromých investorů, a to nejen z obranného průmyslu. Zájem o projekt podle zástupců firmy projevili potenciální zákazníci i investoři – jednání se zatím týkají především subjektů z USA, Spojených arabských emirátů, Indie a Izraele. Společnost však chce vývoj i budoucí výrobu udržet v Evropě, a hledá proto také evropské partnery.
