Roboti se stali neocenitelnými pomocníky mnoha lidí – od obyčejného úklidu až po průzkum vesmíru. Přesto však existují oblasti, kde se zatím výrazně neprosadili, i když by zde jejich asistence byla nanejvýš potřebná. Jde například o širokou oblast pečovatelství o starší nebo hendikepované osoby. I tak zdánlivě jednoduchá záležitost, jako je pomoci někomu s oblékáním, je předmětem špičkového výzkumu, jaký probíhá na MIT. Při bližší analýze se ukáže, že obléci sebe nebo někoho jiného není tak prostá záležitost, jak dokládá její neustálé opakování prakticky každým na světě. Zatímco lidé instinktivně vědí, jaké klouby se dají ohýbat a jakým způsobem, roboti se takové detaily musejí učit úplně od začátku.
Problémem předchozích pokusů podle vědců bylo, že roboti byli až příliš opatrní. Aby se vyhnuli možnosti zranění, snažili se vyhnout prakticky jakémukoli kontaktu s oblékaným člověkem. Jenže při obrovské variabilitě kombinací poloh těla a svršků to často vedlo k tomu, že se robot zasekl. Nový projekt z MIT se naproti tomu učí, kdy a jak si může dovolit kontakt, aniž by při tom ublížil. Navíc při tom nespoléhá na jeden naučený scénář, ale pomocí znalosti modelu lidského těla a předvídání chování se může přizpůsobit i nezvyklým situacím. Třeba jako když oblékaný z videa kontroluje telefon.
Jsou to sice povzbudivé výsledky, ale celý proces je teprve na začátku vývoje. Přesto ambice vědců nejsou nijak malé. Jejich konečným cílem je vytvoření robota, který by mohl nahradit lidského asistenta pro lidi s různým stupněm postižení.
