Druhý stupeň nosné rakety Falcon 9 společnosti SpaceX v úterý 5. srpna 2026 v 8:35 SELČ ukončil svou pouť nárazem do odvrácené, Sluncem osvětlené strany Měsíce (viz space.com). Raketa, která v lednu 2025 vynášela k Měsíci dvojici soukromých přistávacích modulů – Blue Ghost společnosti Firefly Aerospace a Resilience japonské firmy ispace – se přitom pohybovala rychlostí přibližně 8 690 km/h.
Zatímco první stupně raket Falcon 9 běžně přistávají zpět na Zemi pro opakované použití, druhý stupeň je koncipován jako odhazovací. Vzhledem k vysoké energetické náročnosti mise na vzdálenou oběžnou dráhu ale spotřebovala raketa většinu paliva a nezbylo jí dostatek sil na brzdicí manévr, který by ji nasměroval k bezpečnému shoření v zemské atmosféře.
Společnost SpaceX proto musela provést manévr v souladu s předpisy pro nakládání s vesmírným odpadem. Na konečnou dráhu rakety však postupně zapůsobila kombinace gravitačních sil a sluneční aktivity, která ji nakonec nasměrovala přímo na kolizní kurz s Měsícem.
Ačkoliv dopad rakety na měsíční povrch nebyl původním cílem mise, pro astronomickou komunitu představuje vzácnou výzkumnou příležitost. Podle výpočtů mohla kinetická energie nárazu vyhloubit kráter o průměru až 27 metrů. „Sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) organizace NASA a ShadowCam na palubě jihokorejské družice KPLO se pokusí zachytit snímky místa dopadu před akcí a po ní,“ uvedl mluvčí NASA Rob Garner. Upozornil však, že získání fotografií může trvat i několik dní, jelikož závisí na oběžných dráhách sond a světelných podmínkách.
První pozorování ze Země potvrzují reakci
Přímé pozorování ze Země bylo komplikované, protože k dopadu došlo na osvětlené straně Měsíce. Přesto se vědcům z Lowellovy observatoře v Arizoně podařilo zaznamenat prvotní známky kolize „Můžeme potvrdit, že jsme naměřili odezvu na dopad raketového stupně v podobě oblaku plynného sodíku a lithia o velikosti několika desítek kilometrů, který přetrval 5 až 10 minut po nárazu,“ uvedl astronom Carl Schmidt.
Získaná data a plánované snímky z orbitálních sond pomohou vědcům lépe porozumět nejen vlastnostem nárazových záblesků a seismickým projevům dopadů, ale především rizikům, která představuje vesmírný odpad pro budoucí měsíční infrastrukturu a astronauty.
