To nejzajímavější podle Michala Pavlíčka
Zdražuje se, ale příliš to nevadí
Zatímco rok 2023 se nesl ve znamení nových streamovacích služeb, letos jsme se žádného zásadního přírůstku nedočkali. To však neznamená, že by snad letošek byl na novinky chudý. Možná právě naopak. Například došlo k zásadní změně HBO Max na Max, kdy se zlepšila zejména uživatelská stránka. Aplikace je přehlednější, ale na nabídce to nijak zásadně poznat není. Zaradovat se snad v létě mohli jen fanoušci sportu, kteří dostali opravdu bohaté menu k letním olympijským hrám, které proběhly v Paříži.
Uplynulých 12 měsíců se neslo především ve znamení zdražování, k čemuž přikročila služba Max, SkyShowtime, Disney+ (již podruhé během krátké doby) a dokonce i Netflix. Poslední jmenovaný zdražil vůbec poprvé za posledních 8 let a těžko mu tak něco vyčítat. Zdražení se mnozí snažili kompenzovat příchodem levnějších tarifů, kde je osekána zejména kvalita obrazu. Na možná mnohými očekávané tarify s reklamou, které se rozmohly na západ od nás, se však nedostalo. Čest výjimce v podobě SkyShowtime.
O této výjimce však dost možná nikdo neví, protože SkyShowtime patří mezi nejméně využívané služby na českém trhu. Poslední statistiky totiž ukazují, že se trh začíná možná na léta dopředu rozdělovat. Z českých uživatelů streamovacích služeb mají více než dvě třetiny Netflix a každá druhá domácnost Voyo. Právě český počin TV Nova dokáže konkurovat netflixové dominanci. Ostatní pak už jen spíše paběrkují, což ale může odrážet jeden nepříjemný fakt. Zejména Disney+ totiž na české uživatele převážně kašle a například chyby týkající se dabingu služba nedokázala opravit ani po dvou letech.
Hudba krásně, kvalitně a především chytře
Poslech hudby lze dnes realizovat mnohými způsoby. Někomu stačí sluchátka a mobil, jiný nedá dopustit na autentičnost gramofonových desek. Někomu však kromě zvuku záleží i na estetice, a v tomto ohledu udělal velký krok směrem k uživatelům Samsung. Letos představil zajímavé příslušenství ve formě Music Framu. Pakliže se v nabídce produktů Samsung alespoň lehce orientujete, možná vám svítá. Řada Frame už několik let figuruje u chytrých televizí, které se dokáží tvářit jako nástěnný obraz. A právě ve stejném duchu se nese nový reproduktor zvaný Music Frame.
Měl jsem tu čest se s ním dokonce hned několikrát podrobně seznámit. Díky tomu vím, že neznalý uživatel tuto věc nikdy nebude identifikovat jako reproduktor. Na první pohled jde totiž o obraz s rámečkem. Dokonce si do rámu lze umístit vlastní fotografii. Music Frame může stát, ale i být zavěšen na zdi.
Kromě opravdu velmi zdařilého vzhledu, díky kterému všude zapadne a nedává tušit, že jde o další elektroniku, se Music Frame pyšní i opravdu velice působivým zvukovým projevem. Spolehlivě ozvučí menší místnost a neztratí se ani venku, kde je však potřeba přísun elektrické energie. V domácích podmínkách lze ocenit možnost spárovat dva Music Framy a propojit je s televizí. Výsledek stojí za to. Kéž by obdobného příslušenství do budoucna přibylo a mírně klesla cena, protože právě ta jediná u Music Framu přeci jen trochu kazí nadšení.
To nejzajímavější podle Ioannise Papadopoulose
PlayStation 5 Pro si našel své zákazníky
Legenda jménem PlayStation letos oslavila 30. výročí, čehož si mohli všimnout majitelé konzole PlayStation 5 také díky speciální slavnostní bootovací sekvenci. Letošek byl však pro Sony důležitý rovněž proto, že uvedla nový PlayStation 5 Pro. Jedná se o upgrade v rámci jedné generace konzolí, ostatně Sony použilo stejnou recepturu jako u PlayStationu 4. Avšak zatímco v případě PlayStationu 4 jsem se i já rozhodl přejít na „Pročko“ z obyčejného PlayStationu 4, u PlayStationu 5 jsem o upgradu přesvědčen nebyl. Důvodem je především vyšší cena a v mých očích ne až tak zásadní vylepšení, která by mi ospravedlnila investici.
Podle prodejních výsledků však v Sony mohou slavit, neboť se navzdory mezigeneračně výrazně vyšší ceně prodalo o dost více kusů během uvedení konzole na trh a celkové prodejní výsledky mají vypadat velmi nadějně. Jedním z lákadel nového PlayStationu 5 Pro je kromě obecné formulace o vyšším výkonu také technologie PlayStation Spectral Super Resolution (PSSR), tedy metoda upscalingu her, která má u kompatibilních titulů výrazně posunout vizuální stránku. Kamenem úrazu však mohou být samotní tvůrci her, kteří jejich herní klenoty dostatečně neoptimalizovali, a tak PSSR nefunguje ideálně, nebo dokonce mohlo (před vydáním opravného patche) způsobit, že hra vypadala ještě o něco hůř než na PlayStationu 5.
Osobně jsem každopádně zvědavý, jak se bude situace s PSSR vyvíjet, neboť by mohla přinést revoluci, podobně jako se to společnosti NVIDIA podařilo s jejím DLSS. Vývoj nás čeká také v oblasti fyzických médií, respektive videoher, a bohužel si nejsem jistý, zda-li k lepšímu. Jakožto vyznavač fyzických her, koho dlouho bavilo se kochat krabičkami a booklety, mě mrzí, že se nový PlayStation 5 Pro, respektive ani štíhlá verze PlayStationu 5, prodává bez mechaniky a na zákazníkovi je, aby si mechaniku separátně dokoupil. Trend je jasný, velké množství prodejů probíhá čistě online, stejně jako u papírových knih, však podle mě mají i fyzické hry své kouzlo a doufám, že s námi ještě pěkných pár let zůstanou.
Nejzásadnější schopnost streamovacích platforem?
Žijeme v době, kdy zřejmě každý z nás využívá alespoň jednu formu předplatného, což ve světě zábavy zpravidla znamená Netflix, Spotify či YouTube Premium. Sám mám aktuálně všechny zmíněné služby předplacené, kromě toho však občas zkouším i něco nového a docházím k závěru, že nejdůležitější schopností těchto platforem se pro mě stává schopnost mi doporučit skutečně relevantní obsah.
Přechod zpět ke Spotify z Tidalu, který nabízí hudbu v o dost vyšší kvalitě a aktuálně je dokonce levnější, byl konkrétně zapříčiněn vyhledávacími algoritmy. Věřím přitom, že nejsem sám, koho nejvíc baví objevovat nové hudební interprety, podcasty nebo třeba zajímavé filmy a seriály. A právě Tidal mi byl schopen mnohdy doporučit skutečně bizarní skladby nebo mi zařadit do seznamu novinek Gangsta's Paradise a podobně.
Znovu jsem se tak ocitl u Spotify, které slibuje tarif s vyšší kvalitou zvuku již několik let, a znovu jej tak trochu „učím“, co mám rád a co by mě mohlo zajímat. Schopnost nabízet relevantní (avšak nový) obsah by tak podle mého názoru měla pilovat každá streamovací platforma, neboť to může být svým způsobem i efektivnější způsob, jak si udržet předplatitele, než jen investovat obří sumy peněz do tvorby nového obsahu, jako například Netflix či Apple TV+.
Dobré horory ještě nevymřely
Jako každý rok i letos vyšlo hned několik hororových filmů, mezi nimiž najdeme klasické více či méně nápadité duchařské slátaniny, ale také o dost zajímavější náměty. Paradoxně by přitom moderní kvalitní horory mnohdy neměly již jen děsit, ale také umět pobavit a především překvapit, což je čím dál tím těžší. Světlým příkladem budiž například Úsměv (2).
Letos jsme se však naštěstí dočkali i jednoho poctivého řemeslného hororu, a to Vetřelec: Romulus, který se povedl nejen dle vysokého hodnocení na různých platformách, ale také schopností skloubit to, co měli fanoušci původního filmu, respektive celé série (do ní pochopitelně nepočítám Vetřelec vs. Predátor...), rádi, a dokonce se nechat inspirovat i skvělou hrou Alien: Isolation.
Z kina jsem tak odcházel spokojený, neboť jsem viděl smysluplné pokračování (i když vlastně ani tolik ne, neboť se Romulus odehrává mezi prvním a druhým Vetřelcem) s pěkným příběhem, vyváženou směsí napětí i akce a hlavně nespočtem krásných řemeslných triků, které v dnešní době, kdy se všechno řeší pomocí CGI, skutečně schází. Nebudu zde nic prozrazovat, ale pokud vás některý z předešlých Vetřelců alespoň trochu zaujal, nenechte si Romulus ujít.
