Polární záře, nebo také aurora, je jeden z nejzajímavějších jevů, které můžeme pozorovat na naší planetě. Mnoho z nás ji může považovat za něco, co můžeme vidět jen na Zemi, ale ve skutečnosti jde o jev, který se může odehrávat i na jiných planetách. Abychom pochopili, kde všude může polární záře vznikat, musíme se nejprve podívat na to, co ji způsobuje.
Jak polární záře vzniká?
Na počátku všeho stojí naše Slunce. Neustále z něj proudí obrovské množství nabitých částic, především elektronů a protonů. Tento neviditelný proud se nazývá sluneční vítr a rozlévá se napříč celou Sluneční soustavou. Když dojde ke sluneční erupci, vypustí se do vesmíru v jednu chvíli obrovské množství výronů koronální hmoty. Tyto částice pak dorazí k Zemi, většina z nich je odkloněna naším magnetickým polem, které funguje jako ochranný štít.
Jak ale uvádí NASA, když se energetické částice z vesmíru srazí s atomy a molekulami v atmosféře, dojde k uvolnění energie v podobě záře. Barvy, které na obloze vidíme, závisí na tom, jaký plyn se s částicemi střetl a v jaké výšce. Zelené a červené odstíny pocházejí od kyslíku, zatímco fialové a růžové tóny má na svědomí dusík. Vzniká tak nebeské divadlo, jehož podoba se liší podle síly sluneční aktivity a struktury magnetického pole.
Kde všude se polární záře objevuje
Země však není jedinou planetou, která zažívá polární záři. Ty se objevují i na jiných planetách Sluneční soustavy a nejznámější je plynný obr Jupiter. Jeho magnetické pole je obrovské, asi čtrnáctkrát silnější než to zemské.
Záře září hlavně v ultrafialovém a rentgenovém světle, tedy ve světelném spektru, které lidské oko nevidí, ale věděcké přístroje jej bez problému zachytí. Zachytil je například Webbův teleskop od NASA, který zjistil, že na Jupiteru je polární záře stokrát jasnější než ta na Zemi.
Také Saturn má své polární záře, které jsme mohli sledovat díky sondě Cassini, jež už svou misi ukončila v roce 2017. Polární záře se zde pohybují kolem pólů planety a mění tvar podle toho, jak se mění sluneční vítr. Polární záře existují i na Uranu a Neptunu, jejich magnetická pole však nejsou souměrná s osou rotace, takže záře nevznikají přesně nad póly.
A pak je tu Mars, který nemá silné magnetické pole jako Země. Přesto i tam vědci zachytili slabé místní záře. Vznikají nad oblastmi, kde v horninách zůstaly zbytky magnetismu. Tam, kde se sluneční vítr srazí s tenkou marťanskou atmosférou, se objevují drobné záblesky světla, neviditelné pouhým okem, ale zaznamenatelné přístroji.
