Dana Drábová uměla krotit jadernou bezpečnost stejně jako hysterickou veřejnost

Když se řekne Státní úřad pro jadernou bezpečnost, je název této instituce složen snad ze samých nepříjemných slov. Nikdo rád nejedná s úřady, natož těmi státními. A jaderná bezpečnost je jakýsi eufemismus, který každému asociuje nepříjemné vzpomínky na Three Mile Island, Fukušimu a samozřejmě Černobyl. Byť jsou od nás tyto události tisíce kilometrů daleko, o to více jsou možná děsivé.

Přesto byla Dana Drábová, která zastávala místo v čele tohoto úřadu dlouhý šestadvacet let, přesným opakem toho, co naznačuje název jejího úřadu. Uměla laskavě, s nadhledem a srozumitelně vyprávět o tom, co její úřad dělá. A to je ve státě, kde nejsledovanější televize dělá vážně míněné reportáže o tom, že voda ponechaná venku v zimě zmrzne, opravdu důležité.

A až po její smrti mnozí zjistí, že jaderná bezpečnost nezahrnuje pouze obligátní Temelín a Dukovany, ale kontroluje bezpečné zacházení s radiací i u zhruba 8 tisíc dalších držitelů povolení. A bylo i jejím přispěním, že se tento dobrý sluha, ale zlý pán, neprojevil v posledním čtvrtstoletí nějakým zásadním incidentem.

Přečtěte si také

Chtěl léčit potenci, upadla mu čelist. Začátky s léčebnou radioaktivitou se vymkly – Slepé uličky

Stejně tak za „její vlády“ nehrozilo, že by se dostaly do popředí populistické hlasy, které byly po celém světě slyšet zvláště po katastrofě ve Fukušimě. Odvrat od jádra založený na iracionálním strachu by měl pro Česko nedozírné následky. I proto bude mít její následník nesmírně těžkou práci v tom, aby udržel na uzdě nejen jadernou bezpečnost, ale i hysterickou veřejnost.