William J. A. Bailey začátkem dvacátého století opouští studia medicíny na Harvardu, která se mu zdají příliš náročná. Nechce se však vzdát svého snu pomáhat lidem, respektive na této pomoci vydělávat a roku 1918 zakládá v New Jersey společnost Bailey Radium Laboratories. Její cíl je jasný: odstranit čím dál tím složitější paletu léků a nahradit je jedním univerzálním. Namísto chemického působení vsadil na tehdy relativně novou a neprobádanou radioaktivitu.
Jeho Radithor nebyl nijak složitou směsí. Jednalo se o třikrát destilovanou vodu obsahující minimálně 1 mikrokurie (37 kBq) každého izotopu radia 226 a 228. Co Baileymu chybělo ve vědecké oblasti, to nahrazoval svým talentem pro marketing a podnikání. Prodej provázela masivní kampaň a spřátelení lékaři, kteří produkt nabízeli nebo mu dělali reklamu. Spektrum nemocí, které měla tato „živá voda“ řešit, prakticky nebral konce. Od běžných nachlazení, přes astma, cukrovku, neplodnost, duševní nemoci, chudokrevnost nebo průjem.
Radioaktivní preparát tak dostávaly i ty nejmenší děti nebo těhotné ženy, to vše navíc bez jakékoli kontroly, jaké množství do sebe dostanou. Z dnešního pohledu je to samozřejmě naprosto šílené, ale mluvíme o době, kdy byla radioaktivita ještě relativně nová, a to i pro špičkové vědce, takže nebylo možné si udělat obrázek o následcích dlouhodobého působení. Proto, když do továrny na Radithor dorazily úřady, zkoumalo se pouze, zda je dodržováno slibované složení. Úřady neprokázaly, že by se jednalo o podvod, a tak etikety Radithoru zdobily etikety s nápisem „státem garantovaná radioaktivita“.
Upadla mu čelist
Dekádu tento byznys se smrtí bez problémů vzkvétal, než přišel první mrtvý. Bohatý americký průmyslník a golfista Eben Byers zemřel v roce 1932 na rakovinu. To by nebylo ve věku 52 let nic tak výjimečného, kdyby podle dostupných záznamů nezkonzumoval více jak 1400 balení Radithoru. Zda to pomohlo řešit původní neduh, kterým mohly být také problémy s potencí, nevíme. Pitva ale ukázala četné výskyty rakoviny, hlavně pak v čelisti, která odpadla od zbytku těla.
Smrt někoho tak vysoce postaveného přiměla úřady jednat. Federální obchodní komise vydala proti Baileyho firmě příkaz, aby přestala s různými prohlášeními o léčebné hodnotě Radithoru a s prohlášením, že výrobek Radithor je neškodný. Nakonec následoval zákaz a přísná regulace těchto preparátů.
Když byly jeho ostatky o třicet let později exhumovány za účelem studie, byly stále radioaktivní.
Byers byl pohřben v olovem vyložené rakvi a když byly jeho ostatky v roce 1965 exhumovány za účelem studie, byly stále radioaktivní a bylo naměřeno 225 000 becquerelů. Pro srovnání, zhruba 0,0169 g draslíku-40 obsaženého v typickém lidském těle produkuje přibližně 4 400 becquerelů.
Bailey se pak věnoval jiným druhům podnikání, shromáždil značné jmění a zemřel v roce 1949 ve věku 65 let. Důvodem byla rakovina močového měchýře a i po dvaceti letech byly jeho ostatky silně radioaktivní. Společně s tím, jak se svět dozvídal o Hirošimě a Nagasaki, se z radioaktivity naopak stal démon, a skutečná radioterapie si musela cestu k úspěchu razit o to obtížněji.
