Vzpomenete si, kdy jste poprvé spárovali dvě zařízení přes Bluetooth? Tato technologie je starší, než se zdá, úplné základy byly položeny už v roce 1994 švédskou firmou Ericsson, což také pokládá základ k vysvětlení poněkud nezvyklého názvu. „Modrozub“ bylo totiž jméno dánského krále, který sjednotil tamní kmeny a vytvořil předchůdce dnešního království. Stejně tak funguje i Bluetooth – coby sjednotitel nejrůznějších přenosových technologií. Ať už si tedy koupíte telefon nebo sluchátko od jakéhokoli výrobce, mělo by to (a většinou i jde) propojit bez větších obtíží.
Zatímco profily jako A2DP (pro hudbu) nebo HFP (pro hands-free v autě) používáme denně, celá řada jiných profilů skončila v propadlišti technologických dějin. Mohly za to různé důvody. Třeba DUN (Dial-Up Networking Profile) umožňoval notebooku připojit se k internetu tak, že využil mobilní telefon jako modem. V éře 5G a Wi-Fi hotspotů je představa vytáčení čísla přes Bluetooth naprosto absurdní. Stejně tak je šílená představa, že byste díky profilu FAX (Fax Profile) posílali faxy z počítače přes mobil.
A co se týče aut, pro ně byl připraven profil SAP / SIM (SIM Access Profile), který umožňoval autotelefonu pevně zabudovanému v luxusních vozech používat identitu vaší SIM karty v mobilu a používat vlastní výkonnou anténu vozu. Dnes se vše řeší přes Hands-Free nebo systémy jako Android Auto nebo CarPlay. A stejně dopadl i CTP (Cordless Telephony Profile) , který měl umožnit mobilnímu telefonu fungovat jako „bezdrátová sluchátka“ k domácí pevné lince. S ústupem pevných linek v domácnostech ztratil smysl.
Zatímco u předchozích profilů lze jejich zánik spojit se změnou paradigmatu, tedy způsobu jakým používáme různé přístroje, v dalších případech Bluetooth prostě prohrál – a to s Wi-Fi, která funguje na podobném principu, ale dokáže nabídnout mnohem vyšší přenosové rychlosti, což je v mnoha ohledech klíčové. Například BIP (Basic Imaging Profile) byl původně navržen pro posílání fotek a jejich vzdálené prohlížení nebo tisk. Byl velmi omezený co do rozlišení. Nahradil ho univerzálnější profil OPP (Object Push Profile), který ale také vytlačily aplikace jako WhatsApp nebo cloudová úložiště či funkce jako AirDrop.
BPP (Basic Printing Profile) měl umožnit tisk textových zpráv nebo e-mailů přímo z telefonu na tiskárnu. Problém byl v tom, že tiskárny málokdy měly Bluetooth a ovladače byly noční můrou. Dnes tiskneme přes Wi-Fi (AirPrint, Mopria). Stejně tak Wi-Fi vyhrálo i při přenosu obrazu. VDP (Video Distribution Profile) teoreticky měl umožňovat streamování videa mezi zařízeními (např. z přehrávače do monitoru). V praxi ho převálcovalo Wi-Fi a protokoly jako DLNA nebo Miracast, protože Bluetooth prostě neměl (a dodnes nemá) dostatečnou datovou propustnost pro kvalitní video.
Společně, ale každý sám
To samozřejmě vyvolává otázku, proč Wi-Fi a Bluetooth nespojit do jednoho celku. Kolem roku 2009 přišla specifikace Bluetooth 3.0 + HS (High Speed). Bluetooth byl skvělý na párování, ale zoufale pomalý na posílání souborů, což se mělo řešit tak, že se přes BT naváže komunikace a pak se pro přenos souboru přepne na Wi-Fi. Tento koncept se ale masově neujal, protože přišlo Wi-Fi Direct a cloudové služby, které tento mezikrok učinily zbytečným.
I když jsou protokoly stále jiné, hardware už se v podstatě sloučil. Dnes byste v mobilu jen těžko hledali samostatný čip pro Bluetooth a samostatný pro Wi-Fi. Výrobci jako Broadcom nebo Qualcomm používají tzv. Combo Chips. Tyto čipy sdílejí základnu, anténu a další technologie.
Sloučit je ale do jednoho protokolu by znamenalo zničit to, v čem jsou dobré. Bluetooth je jako úsporná LED žárovka: svítí málo, ale skoro nic nežere. Wi-Fi je jako výkonný reflektor: osvítí celý stadion, ale potřebuje pořádný kabel do zásuvky. A aby to nebylo tak jednoduché, k Wi-Fi a Bluetooth se přidává UWB (Ultra-Wideband), který umí to, co ani jeden z nich: naprosto přesně určit polohu v prostoru na centimetry (používá se pro Apple AirTag nebo digitální klíče od aut).
