Neobvyklé a četné vlny horka v letech 2010 až 2019 jsou reálnou hrozbou pro zdraví a život lidí, zejména ve městech s hustou zástavbou. Riziko úmrtí v souvislosti s horkem bylo v Praze v uplynulé dekádě téměř dvakrát vyšší než ve třech předchozích. Vliv horka na úmrtnost v Praze v letech 1982–2019 zjišťovala studie vědců z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze. Výsledky analýzy uveřejnil odborný časopis Urban Climate.
Vlny horka představují nejrizikovější atmosférické jevy v Evropě z hlediska počtu zemřelých. Jejich dopady jsou citelné zejména ve městech s hustou zástavbou a malým podílem zeleně. V nově publikované studii vědci porovnávali průměrné denní teploty naměřené na stanici Praha–Ruzyně v teplém půlroce (květen–září) v jednotlivých dekádách od 80. let 20. století (1982–1989) do prvního desetiletí 21. století (2010–2019) a jejich dopad na úmrtnost v Praze.
„Četnost a intenzita vln horka v minulé dekádě byla bezprecedentní,“ říká Aleš Urban, vedoucí týmu. „Zatímco průměrná letní teplota v 80. letech dosahovala 15,3 °C, v letech 2010–2019 to bylo 16,9 °C a výrazně přibylo také dnů s průměrnou denní teplotou vyšší než 20 °C,“ uvádí vědec.
Adaptace měst na klimatickou změnu
Vliv horka na úmrtnost se přitom jasně projevil: zatímco průměrný počet úmrtí spojených s horkem v prvních třech dekádách činil 50 úmrtí za rok, v poslední dekádě došlo již k 90 úmrtí za rok. „V relativních počtech to představuje nárůst podílu úmrtí v souvislosti s horkem z 1 % na téměř 2 % všech úmrtí ve sledovaném období,“ vysvětluje Aleš Urban s tím, že rekordní počet úmrtí souvisejících s horkem byl zaznamenán v roce 2015. Tehdy v Praze dosáhl více než 250 zemřelých, což činilo více než 5 % všech úmrtí mezi květnem a září.
Jasný nárůst dopadu vln horka na úmrtnost naznačuje nutnost adaptace měst na teplejší podnebí. „Pro období extrémně vysokých teplot by měl být nastaven systém včasného varování pro obyvatelstvo, který koordinuje jednotlivé složky integrovaného záchranného systému podobně jako při výskytu povodní. V zemích jižní a západní Evropy, kde byly podobné systémy spuštěny po horkém létě 2003, vidíme, že to opravdu funguje,“ zdůrazňuje Aleš Urban.
