Neklikejte na odkazy v mailu. Ať už po vás banka chce cokoli, e-mail vám poslat může, ale jen pro informaci. Nejlepší bude, když se běžným způsobem přihlásíte do bankovnictví a onen problém začnete řešit přímo tam – zhruba tak vypadá základní poučka internetové bezpečnosti, nejenom, co se bankovnictví týče. Je to zlatý standard, jako například jezdit v autě s pásy nebo si nepsat PIN fixou na kartu. Není to samozřejmě neprůstřelná metoda, ale minimálně vás ochrání před tím, že budete vypadat jako ten největší hlupák.
To však nebrání AirBank, aby podmiňovala nové a lepší úročení na svém spořícím účtu tím, že „stávající zákazníci si musí nabídku zapnout během ledna 2024 tlačítkem v mailu…“. Až někde hluboko v doplňujícím textu dávají jeho autoři najevo fakt, že také pochybují o tom, co dělají. Vysvětlují, že nejde o podvod, protože pak není „nutné přihlašovat se do internetového bankovnictví ani zadávat jiné údaje“. To ale nebrání nikomu dalšímu, aby vytvořil phishingovou kampaň, která přesně to bude chtít pod záminkou „ověření totožnosti“. Na odkazy v mailu se zkrátka nekliká.
Poznámka pod čarou: Další věcí, která stojí za zmínku je, že slibovaného 6% úroku nemáte šanci dosáhnout. Protože prvních 250 tisíc se úročí nižší sazbou, můžete se slibu pouze limitně blížit, ale nikdy ho nedosáhnete. To je přesně to, co by udělal „tlustý bankéř“, od jehož marketingového používání AirBank nedávno upustila.
Jako cvičená zvířata
Tato kombinace nějaké podmínky a poznámky pod čarou jako by byla symptomatická pro celý konkurenční boj bank v oblasti spořících účtů. A nejenom zde, „specifičnost českého trhu“ prorůstá nejrůznějšími odvětvími. Když jdete nakupovat potraviny, nevybíráte podle chuti nebo potřeb, ale podle rozkazů pestrobarevného letáku. Snaha sehnat nějaký výhodnější tarif u mobilního operátora vyžaduje pomalu lovecké a stopařské dovednosti spojené s tvrdým vyjednáváním ve stylu arabského tržiště.
U bank by člověk čekal něco podobného až jako na posledním místě. Ale jak víte z vlastní zkušenosti, jen málokdy něco dostane jen tak. Toto je jen letmý přehled toho, co musejí klienti českých bank podstupovat, pokud chtějí mít lepší úrok. Můžete si zahrát tipovací hru a hádat, ke kterému ústavu se daná praktika vztahuje:
- Velmi častá je vynucená „aktivita na účtu“, která se obvykle pozná podle používání platební karty. To ale klidně může být několik korunových nákupů rychle po sobě.
- Stejně snadno se dá v době okamžitých plateb řešit to, aby vám do banky „chodila výplata“.
- Velmi oblíbenou praktikou je nucené zakládání stále nových spořících účtů.
- K dokonalosti je to dovedeno v případě, že si onen účet můžete otevřít pouze fyzicky na vybraných pobočkách.
- Bizarní „gamifikace“ on-line bankovnictví přijde v okamžiku, kdy se snažíte převést peníze pryč do banky s lepším úrokem, ale v posledním kroku dostanete individuální nabídku na otevření lepšího účtu.
- Někdy bankéři takové lepší úročení nabízejí sami od sebe, ale jen „vybraným klientům“.
- To všechno ještě doprovází obvyklé rozdělení úroková sazby na základní a bonusovou, kterou si bankéři mohou měnit prakticky podle libosti.
- Abychom jen nekritizovali, existují české banky, které bez řečí dorovnávají úroky na spořícím účtu na poměrně vysokou úroveň bez řečí a podmínek. Tedy jedna podmínka by se našla, pro otevření účtu musíte složit minimálně milion.
Poznáváte v něčem z toho svůj bankovní ústav? Člověk si živě představuje, jak se za jeho zdmi bankéři radostí plácají do stehnech pokaždé, když se jim zadaří vymyslet nějakou novou podmínku, kterou pak jejich klienti nadšeně plní jako psi panáčkující o pamlsek. Klikání na tlačítko v mailu je jen jednou z nich.
