Je mi za těžko uvěřit, že tato vzpomínka je ze stejného života. Když jsem byl malý, stáli jsme v mrazu před honosnou budovou banky v centru. Úderem deváté se všichni nahrnuli dovnitř a začali zuřivě vypisovat papírové příkazy, aby stihli lhůty pro konec roku. A jako by toho nebylo málo, táta musel svoje příkazy vyplňovat nadvakrát, protože se kvůli prokřehlé ruce netrefil do svého podpisového vzoru.
Možná u proto jsem jako svou první banku zvolil takovou, která nabízela internetové a mobilní bankovnictví. Kolem roku 2000 to byl učiněný zázrak: přes SIM toolkit jste poslali šifrovanou SMS a banka obratem vrátila informaci o zůstatku na účtu nebo provedla platební příkaz. Od té doby bylo jasné, že bankovnictví a mobily patří k sobě.
O čtvrt století později bych pobočku svých bank našel jen s navigací, v řadě z nich jsem fyzicky nikdy nebyl. Do banky dokonce nechodím ani přes internetový prohlížeč, protože na všechno stačí aplikace v chytrém telefonu. Neustále v nich přibývají nové funkce, většinou praktické, ale někdy...
Třeba něco jako Přehled uhlíkové stopy, který je prozatím schován někde hluboko v menu Ostatní. Banka zde sleduje všechny moje transakce a nějakým způsobem je přepočítává na oxid uhličitý, který se při tom uvolnil do atmosféry. Získaná data pak rozděluje do kategorií, podle času a doplňuje environmentálními tipy, jak snížit svůj vliv na planetu.
Nic proti ekologii, ale...
Zkusil jsem pár hodnot porovnat s obecnými fakty. Přepočet spotřebovaných pohonných hmot na CO2 je jasný a docela přesný. U potravin se pracuje s nějakými průměry, a tak se hodnoty mohou klidně lišit o desítky procent, jak zkusmo zjistil po nákupu bochníku chleba. A některé položky jsou zcela mimo mé chápání: například platba měsíční zálohy na zdravotní pojištění měla do vzduchu poslat skoro 20 kilogramů oxidu uhličitého! S tím se nemůžu nějak smířit; při práci s penězi a od bank očekáváme nějakou míru přesnosti: vše by mělo sedět na halíř přesně, ale tady lítají kilogramy sem a tam, jako by se nechumelilo.
Druhá výhrada se mi vkrádá do povědomí ve chvíli, kdy spatřím nějakou z reklam oné banky. Zde lidé neustále cestují, protože si všude na světě mohou vybírat z bankomatů zdarma (to dává smysl). V dalším reklamním sdělení se rybář ani nepokouší zachránit nebo opravit svoji starou loď, nechá ji utopenou uprostřed rybníka, protože si na pár kliknutí může půjčit na novou. A tak dále – ale zároveň vám aplikace vmete do tváře, jak moc je to či ono škodlivé pro planetu.
A poslední výhrada, která se stala předmětem zděšení zmiňovaného v nadpise je fakt, že ono počítání uhlíkové stopy jednotlivce připomíná jednu z konspiračních teorií, která tu a tam vykoukne v diskusích o formách placení. Určitě jste to také zaznamenali: někteří lidé chtějí, aby hotovost a nutnost jejího přijímaní byla chráněna, přinejmenším ústavně. Jedno z vysvětlení říká, že jsou to jedinci až po krk v exekucích a jiných závazcích, kterým se mohou pomocí nevystopovatelných toků hotových peněz vyhnout.
Podle nich ale vynucená digitalizace přinese další možnosti, jak ovládat lidi. Podle této konspirační teorie to může v budoucnu vypadat jako čínský kreditový systém, který nebude hodnotit vaši politickou oddanost, ale právě uhlíkovou stopu. „Letěli jste na dovolenou? Dobře, ale do konce roku jezdíte tramvají. Dali jste si argentinský steak? Fajn, ale do konce týdne si ztlumte topení.“ Takovými podobně absurdními příklady odpůrci digitalizace veškerých financí argumentují a onen Přehled uhlíkové stopy jim vlastně dává za pravdu.
