Čínská společnost Betavolt Technology tvrdí, že se jí podařilo úspěšně miniaturizovat atomové baterie, které mají rozměry menší než mince, konkrétně 15×15×5 mm. Kompaktní baterie využívá 63 jaderných izotopů k výrobě 100 mikrowattů a napětí 3 V elektrické energie prostřednictvím procesu radioaktivního rozpadu.
Baterie je v současné době ve fázi pilotního testování a Betavolt plánuje jejich sériovou výrobu pro komerční zařízení, jako jsou telefony a drony, ale také uvádí, že jaderné baterie by mohly být použity pro letecká zařízení, umělou inteligenci, lékařské vybavení, pokročilé senzory a mikroroboty.
Společnost Betavolt plánuje do roku 2025 vylepšit svou technologii tak, aby mohla vyrábět baterii o výkonu 1 wattu. Pak už by se teoreticky dala použít i k napájení mobilních telefonů, které by tak na „jednu baterii“ mohly fungovat až 50 let.
Případné obavy se vědci snaží rozptýlit testy, při kterých se jejich prototyp nevznítí ani nevybuchne v reakci na proražení nebo dokonce výstřel, na rozdíl od některých současných baterií, které mohou být nebezpečné, pokud jsou poškozeny nebo vystaveny vysokým teplotám.
Staronová technologie
Použití radioaktivního rozpadu k výrobě energie není nic nového. V současné době se jaderné baterie používají v kosmických lodích, podvodních systémech, automatizovaných vědeckých stanicích a v marsovských roverech. Jsou však velké, těžké, produkují velké množství tepla a jsou také drahé.
Betavolt použil jiný přístup. Jako zdroj energie slouží nikl-63, který je radioaktivním prvkem, a jako měniče energie diamantové polovodiče. Tým vyvinul monokrystalický diamantový polovodič o tloušťce pouhých 10 mikronů a poté mezi dva diamantové polovodičové měniče umístil nikl-63 o tloušťce 2 mikrony.
Výhodou má být také fakt, že takto vyrobené bateii nevadí ani mrazy až -120 °C. Případné obavy z radiace mírní společnost tvrzením, že z pouzdra žádná neuniká. Hodnoty jsou takové, že je vhodná pro použití v lékařských přístrojích uvnitř lidského těla, jako jsou kardiostimulátory a kochleární implantáty. Výsledkem radioaktivní proměny má být navíc neškodná měď, takže ani nebude nutné řešit problém s jaderným odpadem.
I přesto je jasné, že před sebou máme ještě dlouhou cestu, než tato baterie případně bude napájet domácí elektroniku. Vedle technologických překážek lze očekávat i složitý povolovací proces a také nutnost překonat případnou nedůvěru široké veřejnosti.
