Na úvod začneme pro odlehčení jedním vtipem, který ale skvěle ilustruje podstatu problému. Do kanceláře „ajťáků“ vtrhne administrativní pracovnice s tím, že už v počítači nemá místo pro další práci. „To je divné,“ škrábe se ajťák na hlavě, „tady přes vzdálenou správu vidím, že máte skoro celý harddisk prázdný.“
„Ne, to musí být omyl,“ oponuje pracovnice, „mám už místo jen tak na dva, tři dny, pak potřebuji větší počítač, jako má pan ředitel,“ rozhazuje rukama. Pracovník podpory neochotně vstává a jde problém prozkoumat osobně. Už při prvním pohledu na displej zjistí proč. Celá plocha je plná ikon s textovými a jinými soubory a opravdu zbývá jen pár volných míst. Ono rozmáchlé gesto při žádosti o nový počítač naznačovalo širokoúhlý monitor, kam by se takových souborů vešlo pochopitelně více.
Zdá se, že je to jen vtip na úkor někoho, kdo se k počítačům dostal až v průběhu svého života a musel se s nimi nedobrovolně sžívat. Jak ale upozorňují vysokoškolští profesoři pro server theverge.com, tento problém se náhle vynořil i na zcela opačné straně spektra: u studentů vysokých škol, kteří souhrnně spadají do tzv. generace Z.
Generací lidí narozených od poloviny 90. let do roku 2010 se paradoxně přezdívá „internetové děti“, právě pro jejich značné využívání těch nejmodernějších technologií už od útlého věku. Jak si ale postěžival Saavik Ford z Manhattan Community College, při jejich nástupu na vysokou školu technického směru je u mnohých vidět, že pojmy jako adresář nechápou – jednoduše proto, že nemusejí.
Proto se svými kolegy pořádá seminář základů počítačových věd, kde se snaží tuto problematiku vysvětlit pomocí metafory. Adresáře ukazuje jako poličky ve skříni, kde je oblečení rozděleno podle barvy, typu, nebo jak je uživatel zvyklý. Nejmladší generace si namísto toho zvykla na to, že může mít všechno oblečení na jedné hromadě a chytrý robot za ně vždy ve zlomku sekundy najde, co potřebují.
Když totiž aktivně začali využívat počítačové systémy, už byly všudypřítomné nástroje na vyhledávání. Gmail za vás ve zlomku sekundy najde roky starý email jen podle klíčového slova, stejně ochotně dokáže vyhledávat i ve fotografiích. Stejně tak už nikdo neposlouchá hudbu uloženou jako sbírku MP3, ale ze streamovacích služeb… Pro spoustu dnešních dvacátníků je tak něco obyčejného jako souborový systém překvapením, které je jim společně s mnoha dalšími zázraky odhaleno až na vysoké škole. Otázkou však zůstává, zda-li jde o přirozený vývoj, nebo znamení obecného úpadku společnosti.
