Vítám vás u dalšího dílu těch nejbizarnějších fobií. Je období vánočních svátků a v těchto dnech se setkáváme s našimi nejbližšími. Pro někoho ale může setkání s rodinou představovat stres, strach a vyhýbání se jakémukoliv kontaktu s blízkými. Důvodem je syngenesofobie – strach z příbuzných. Tato fobie je velmi nepříjemná a dotyčnou osobu přivádí do stresových situací, jelikož bývá často nepochopená. Může mít ale i logické odůvodnění.
Jak fobie vznikne?
Syngenesofobie je iracionální strach z vlastních příbuzných. Nejedná se o sociální úzkost – člověk trpící touto fobií se bojí pouze rodinných příslušníků. Podle mothersalwaysright.com často tato fobie vzniká na základě traumatických událostí, které hluboce zakořenily v člověku a vyvolaly fobii. Jedná se často také o zážitky z dětství, kdy je dítě svědkem agresivních či násilnických scén, se kterými se neumělo vypořádat.
Může se také jednat o sexuální zneužívání v dětství od rodinného příslušníka, nebo se fobie rozvine poté, co je člověk součástí nebo jen pozorovatelem násilného vztahu. Stejně tak fobie může vzniknout, pokud je daný člověk rodinou zanedbáván, odstrkován, nebo neustále kritizován. Všechny tyto negativní psychické projevy mohou vést k rozvoji fobie, která se může rozrůst na celé příbuzenstvo.
Jak se syngenesofobie projevuje?
Osoba se syngenesofobií se začne postupně vyhýbat příbuzným. Mohou jí vadit jen někteří, ale postupně se začne vyhýbat celé rodině, aby nedošlo k náhodnému setkání. Při setkání s příbuznými se podle psychtimes.com objeví zpravidla bušení srdce, zvýšený tep, panika, třes a pocení.
Aby se lidé do této situace nedostali, začnou předcházet situacím, kde by mohli příbuzné potkat. Kromě toho, že se přestanou zúčastňovat veškerých rodinných setkání, přestanou chodit na místa, kde by mohlo dojít k náhodnému setkání. To vede k nadměrnému zabývání se plánováním cest a větší izolaci doma, kde mají pocit bezpečí. Fobie se může neustále prohlubovat a vést k přestěhování do jiného města nebo úplnému uzavření se doma.
Jak se tato fobie léčí?
Specifické fobie je nejdříve potřeba diagnostikovat od odborníka a ten následně zvolí nejlepší léčbu. Většinou se jedná o nejrůznější formy terapií, při začátcích mohou pomoci i léky na úzkost. Nejčastěji je využívána kognitivně-behaviorální terapie, která pracuje s iracionálními myšlenkami pacienta. S pomocí terapeuta je iracionální strach rozebrán a postupně oslabován.
Expoziční terapie je také vhodnou léčbou. Pacient je v kontrolovaném prostředí postupně vystavován strachům z rodinných příslušníků, čímž dochází ke snižování úzkosti a pocitům paniky. Nejdříve se může jednat pouze o fotky příbuzných, přičemž terapie je zakončena návštěvou příbuzného.
