Sobotní odpoledne někdy v druhé polovině devadesátých let. Generální ředitel TV Nova Vladimír Železný vítá diváky svým typickým „dobrou chuť, pokud právě obědváte“ u pořadu Volejte řediteli. Hned v prvním záběru je vidět, že má na stole namísto obvyklých dopisů od diváků notebook. To proto, že se vzápětí chystá představit zbrusu nový web televize. Jenže mu to nejde, ať se snaží, jak se snaží, webový prohlížeč vrací jen chybové hlášky.
Rozuzlení této záhady přijde o týden později. Jakmile ohlásí veřejně spuštění webové prezentace, začne ji zkoušet řada jeho diváků. I přesto, že byl v té době přístup k internetu luxusem, se jich našlo tolik, že server svým způsobem „ddosovali“, laicky řečeno přetížili a nedostal se k němu ani pan generální.
O třicet let později nejsme o nic moudřejší. Udělat nějaký „tichý release“ by vzhledem k zákonným termínům a ostře sledovanému tématu asi nebylo nic jednoduchého, ale když se ministr Ivan Bartoš v rozhovorech pro televizi chlubí novou funkcionalitou, dělá jí medvědí službu. A pak se jen hledají viníci. Prozatím došlo na Microsoft, kartu „ruský hacker“ zatím stát drží pro případ, že by se výpadky táhly delší dobu.
Bohužel, tenhle víkend nám štěstí prostě nepřeje. 🥺
— Digitální a informační agentura – DIA (@agentura_dia) January 21, 2024
Zatímco kolegové pilně pracují na opravách, Azure, na kterém částečně běží náš backend, hlasí problémy po celé Evropě. Pokud se tedy momentálně nemůžete přihlásit do eDokladů, mějte prosím strpení, než to @Microsoft neopraví. https://t.co/FkcTdlgXG3
Zpackaný start je hořkou připomínkou toho, že na žádný digitální systém není z jeho podstaty možné se plně spolehnout. Není to tak dávno, co útočníci vyřadili přístup k systémům velkých bank na dlouhé hodiny a s přestávkami dny. A to, doufejme, mají banky o něco lepší infrastrukturu něž státní správa.
Příměr s penězi je na místě. Už čtvrtstoletí mám platební kartu, ale stejně s sebou nosím hotovost. Za tu dobu se mi to nesčetněkrát vyplatilo. Někde uhodil blesk, bagrista překopl kabel, terminál nám rozkousal pes (to není vtip). A to nemluvíme o záplavě obchodů a restaurací, kde u vchodu visí na kusu kartonu fixou načmáraný nápis „karty neberem“.
Brány království zvané vrátnice
Tím se pomalu dostáváme k dalšímu velkému okruhu výhrad a tím je případná akceptace takového digitálního dokladu. V zákoně je sice jasně popsané, kdo a dokdy ho musí přijmout, ale je zde vynechaných spousta míst.
Moje další vzpomínka směřuje do dob, kdy jsem dělal redaktora firemních časopisů. Prvním úkolem bylo vždy se do dané firmy dostat, a to fyzicky. Řada firem má usměvavou recepční, se kterou si promluvíte, zatímco vám připravuje kávu. Ale řada společností s delší historií pojímá vrátnici jako poslední linii odporu, a proto ji osazuje bývalými vojáky nebo policisty.
Fascinovaně si vzpomínám, jak jeden takový opisoval údaje z průkazu do školního sešitu číslíčko po číslíčku asi deset minut. Tohle by byl přesně případ, kdy by eDoklady pomohly, ale jestli k jejich zavedení a používání někdy ona firma a asi stoletý vrátný přistoupí, je ve hvězdách.
Kulturní vložka: Mediální skupina Ztohoven je známá hlavně svou akcí s prezidentskou standartou, ale jejím největším projektem je Občan K., což je také stejnojmenný dokumentární film z roku 2012. Skupina dvanácti umělců se vydává na průzkum tenké hranice osobní svobody. Zaměňují své identifikační průkazy a půl roku žijí pod cizími jmény. Díky občankám s počítačově manipulovanými fotografiemi se v tichosti žení, učí se pilotovat letadlo nebo vyřizují zbrojní pas. Svými činy tak vzdorují systému, který se snaží mít jejich životy co nejvíce pod kontrolou.
Skutečnou digitalizaci si představuji tak, že něco nebudu muset vyřizovat na úřadě vůbec nebo to alespoň udělám po internetu. A ne, že na úřad stejně budu muset osobně, akorát se tam „frikulínsky“ prokážu mobilem namísto karty.
„Appka je cool“, ale...
Zatímco platební kartu používám i několikrát denně a její převedení do mobilu opravdu šetří čas, občanka, konkrétně 4 gramy plastu, obvykle dlouhé měsíce spočívá na dně peněženky. Skutečnou digitalizaci si představuji tak, že něco nebudu muset vyřizovat na úřadě vůbec nebo to alespoň udělám po internetu. A ne, že na úřad stejně budu muset osobně, akorát se tam „frikulínsky“ prokážu mobilem namísto karty.
