Umělá gravitace funguje ve většině science fiction filmech či seriálech. Vidíme jí například ve Star Wars, Star Treku, Vesmírné odysee i novějších Strážcích galaxie. Tato technologie je na obrazovkách tak běžná, že si už ani neuvědomujeme, jak tomu ve skutečnosti je.
Umělá gravitace je ve většině filmech založena na rotujícím prstenci, který odstředivou silou vytváří pocit gravitační síly (vesmírná stanice ve filmu 2001: Vesmírná odysea). V další filmové variantně se můžeme potkat s vytvořením enormního objektu tak velkého, že vytváří vlastní silové pole (Hvězda smrti ze Star Wars). Při všech reálných letech do vesmíru a vystavení posádky kosmického plavidla nulové gravitaci dochází k oslabení svalstva, hromadění krve v končetinách a protažení páteře o několik centimetrů. I přes všechny tyto obtíže si ale na sníženou gravitaci tělo zvykne rychle. Ty největší potíže ale nastávají až po návratu z kosmu zpět na zem. Astronauti jsou každý den nuceni několik hodin cvičit, ale ani to nestačí k dostatečné tvorbě svalové hmoty. Vrací se tak s degradací svalstva a ztrátou kostní hmoty. Například astronaut Tim Peake se v roce 2016 po přistání vyjádřil, že přizpůsobovat se znovu životu na Zemi je jako ta nejhorší kocovina na světě. A to byl na Mezinárodní vesmírné stanici ISS 186 dní, což zdaleka není rekord.
Otázkou tedy zůstává, zda jsme v dnešní době opravdu schopni vytvořit umělou gravitaci, která by alespoň trochu připomínala tu zemskou. Tým z americké univerzity Colorado Boulder na tomto problému usilovně pracuje. Pod vedením leteckého inženýra Torina Clarka se snaží navrhnout rotační systém pro jednu osobu, jenž by se vešel do budoucích vesmírných stanic a plavidel pro dlouhodobý pobyt ve vesmíru. Skupina doufá, že její práce jednoho dne pomůže udržet astronauty zdravé. Lidem umožní cestovat dál od Země a zůstat déle v nehostinném kosmu. Dle jejich vize by stačilo, kdyby astronaut navštívil zařízení na několik hodin denně a doplnil tělu chybějící gravitaci.
Tento experiment je zatím to nejbližší umělé gravitaci, co dokáží vědci na Zemi vytvořit. Clarkův tým postupně testuje rychlosti otáčení, způsob usazení a další proměnné, aby poskytnul budoucím astronautům co největší pohodlí. Snaží se vyvarovat nemoci z pohybu, kterou zajisté každý z nás pocítil na pouťové atrakci.
Pro fanoušky science fiction doporučuji zhlédnout komediální seriál The Orville, zejména třetí díl druhé série s názvem Home, který se celý zabývá gravitačními problémy.
Tak za prvé umělá gravitace ve většině filmů není založena na odstředivé síle, takových filmů je spíš drtivá menšina.
Za druhé na Hvězdě smrti ze Star Wars není umělá gravitace díky velké hmotnosti objektu, protože ta nemá dostatečnou hmotnos. Tam je umělá gravitace vytvořena podobně jako ve většině filmů, a to nějakou blíže nepopsanou technologií umístěnou v podlahách způsobující přitažlivost.
A za třetí ten největší nesmysl, ve stavu beztíže se kosmonautům nehromadí krev v končetinách, ale hromadí se v horní polovině těla.
Nechtěl jsem tomu věřit ale asi vážně žijeme v době postfaktické.