Nefunkční elektrické spotřebiče, vypadávající internet i mobilní signál, nefunkční hromadná doprava, kolaps na silnicích, vynucený přechod na hotovost tam, kde jsou vůbec obchody schopné otevřít… Několik hodin trvající „blackout“ na Pyrenejském poloostrově ukazuje, jak moc je naše civilizace závislá na vynálezu, který je tak samozřejmý, že ho ani nevnímáme.
Není proto divu, že možnost náhlého a dlouhodobého „bezproudí“ je pro mnohé autory sci-fi vydatnou inspirací. A kde začít jinde než u nás. Nestor české sci-fi Ondřej Neff vydal v roce 1998 román případně nazvaný Tma, který o pár let později rozepsal do delší podoby. Cynicky zde výpadek proudu načasuje na páteční odpoledne, jako by v hlavním městě tou dobou nebyl už tak dost velký chaos. Nejvtipnější v tomto kontextu je ale přístup většiny obyvatel metropole, kteří vycvičeni desítkami let socialismu považují přerušení dodávek za něco obvyklého a bez většího reptání čekají na pondělní ráno, protože podle jejich přesvědčení se toho přes víkend moc neudělá.
Jak se ale ukáže později, důvody výpadku nepatří mezi ty obvyklé, takže se dodávky nepodaří obnovit, kvůli čemuž kolabuje prakticky vše, ale především společenský řád, který se vrací někam do raného středověku, kdy bylo jediné právo právo silnějšího.
Zatímco u Neffova díla se můžeme utěšovat tím, že šlo ve své podstatě spíše o fikci než sci-fi, román Blackout: Zítra bude pozdě Marca Elsberga naopak sbírá pochvaly za to, jak celé téma nastudoval a vystavěl na uvěřitelné domněnce. Ukazuje, jak se kaskádovitě hroutí energetické sítě napříč evropským kontinentem. Společně s tím začíná i napínavé pátrání po příčině a jejím odstranění.
