Nejen při sledování seriálů a dokumentů na téma výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu leckoho napadne, zda-li by se podobný problém nemohl zopakovat. Odpovědi nejsou jednoznačné, jakkoli se událo hodně pro to, aby se podobné události neopakovaly, stále měnící prostředí dnešního světa přináší nová a nová rizika.
NE: Používají se jiné reaktory
Jedním z prvků, mezi mnoha ostatními, který přispěl ke katastrofě, byl i typ reaktoru a jeho konstrukce. V provozu je stále 11 reaktorů typu RBMK, které se účastnily černobylské havárie. Všechny se nacházejí v Rusku. Od Černobylu došlo k významným konstrukčním změnám, které doporučila Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE).
V roce 2006 vydala MAAE prohlášení, v němž se mimo jiné píše: „V technologii byly provedeny velmi významné změny. MAAE je pevně odhodlána zajistit, aby se podobná nehoda již neopakovala.“
NE: Nikdo už nebude provádět testy na živém reaktoru
Hlavní vina odpovědnosti však ležela na obsluhujícím personálu a na jejich úkolem. Tím bylo oné osudné noci otestovat, jak rychle zvládnou reaktor odstavit. Paradoxně to mělo zvýšit bezpečnost jaderných elektráren. V paranoidní atmosféře studené války to mělo sloužit jako pojistka pro případ, že by se najednou rozhořela třetí světová válka.
Nesprávný postup kombinovaný s rigidním stylem řízení a špatným dohledem kontrolních orgánů však způsobil, že se zdánlivě snadný experiment vymkl kontrole. Dnešní vědci a provozovatelé mají širší možnosti simulací a hlavně jsou pod přísnějším dohledem národních i mezinárodních úřadů ohledně toho, jakým způsobem elektrárny provozují.
NE: Lepší veřejná kontrola
Následky černobylské katastrofy byly také zhoršeny faktem, že sovětský svaz nechtěl, aby se informace dostaly ven, situaci zlehčoval a pokoušel se ji zamlčet. Až 27. dubna byli obyvatelé Pripjati evakuováni a až na základě zachycení zvýšené radioaktivity ve švédské monitorovací stanici Sovětský svaz přiznal, že v Černobylské elektrárně došlo k havárii.
Situaci bylo možno utajovat tak dobře a dlouho nejen díky totalitní povaze státu, ale také minimálnímu rozšíření telekomunikačních technologií. Dnes by utajování podobného rozsahu jen tak neprošlo – samotné havárii by to nezabránilo, ale pomohlo by to zmenšit její následky.
ANO: Nepředvídatelné přírodní vlivy
Optimismus, že Černobyl bude největší a zároveň poslední jadernou havárií vydržel bez několika týdnů 25 let, a to do 11. března 2011. Zemětřesení bylo způsobené posunutím tektonické desky pod Tichým oceánem, způsobilo v Japonsku nejen silné zemětřesení, ale i následně vlnu tsunami.
Přitom nelze říci, že by provozovatelé elektrárny něco podcenili. Měli nový typ reaktoru a přísná bezpečnostní opatření, která pomohla přestát první zemětřesení. Dokonce byli připraveni na přílivovou vlnu o výšce 10 metrů. Jenže přišla čtyřikrát tak větší.
ANO: Válečný konflikt a záměrná sabotáž
Na další typ nebezpečí i pro moderní jaderné elektrárny jsme bohužel nemuseli čekat dlouho a jsme jeho svědky na pravidelné denní bázi, a to ze zpravodajství ohledně války na Ukrajině. V bojových akcích se ocitl jak sarkofág v Černobylu, tak i největší jaderná elektrárna v Záporoží.
Taková situace v sobě nese celou řadu rizik: od poškození reaktoru při ostřelování, přes nemožnost elektrárnu řádně spravovat, až po cílenou sabotáž, coby metodu „spálené země“.
ANO: Nevíme, co ještě nevíme
„Jsou věci, které víme, že víme. Existují známé neznámé. To znamená, že existují věci, o kterých nyní víme, že je neznáme. Existují však také neznámé neznámé. Existují věci, o kterých nevíme, že je neznáme,“ tímto nesouvisejícím výrokem odpovídal v roce 2002 tehdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld na otázku o nedostatku důkazů, které by spojovaly iráckou vládu s dodávkami zbraní hromadného ničení teroristickým skupinám.
Existují věci, o kterých nevíme, že je neznáme.
Na první pohled zmatené blábolení však dává takový smysl, že si vysloužilo stránku na Wikipedii. A přesně takové „neznámé neznámé“ stály za každou ze tří velkých jaderných katastrof. Havárie elektrárny Three Mile Island byla způsobena nečekaným a nepravděpodobným selháním několika bezpečnostních prvků a obsluhy. Už zmiňovaný Černobyl je následek chování reaktoru v neprozkoumaných extrémních podmínkách. A Fukušima pak souběh vnějších vlivů, jaké dosud nebyly v lidské historii zaznamenány.
I to byl důvod, proč po havárii ve Fukušimě začaly některé země, například Německo, ustupovat od jaderné energetiky. Riziko totiž může být extrémně malé, ale ne nulové.
