Vítejte u dalšího dílu Stalo se. Dnes si připomeneme událost, o které jste nejspíše všichni slyšeli, případně ji viděli v televizi a někteří z nás si ji pamatují. Řeč je o výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986. Dodnes se jedná o největší jadernou katastrofu a vzhledem k době, ve které se odehrála, vyplulo na povrch až později, jak velká byla. Pojďme si tedy připomenout, co se osudný den a i ty následující stalo.
Černobyl se nachází na severu Ukrajiny – v tehdejším Sovětském svazu, přibližně 80 km od Kyjeva. Kvůli jaderné elektrárně bylo nedaleko postaveno městečko Pripjať, které sloužilo pro ubytování pracovníků i jejich rodin. Jaderná elektrárna se začala stavět v roce 1977 a v roce 1983 byly dostavěny všechny čtyři reaktory. Do budoucna se měly podle history.com postavit ještě další dva. V té době byla elektrárna považována za nejbezpečnější a nejmodernější.
Výbuch
26. dubna 1986 začalo po jedné hodině ranní testování nouzového vodního chlazení, které by bylo využito v případě výpadku proudu. Reaktor číslo 4 – typ RBMK-1000 – v 1:23 místního času nekontrolovatelně vybuchl a kryt reaktoru vážící 2 000 tun vyletěl do vzduchu. V tu chvíli byl uvolněn radioaktivní uran a plutonium. V místě výbuch zemřel jeden člověk, později ještě druhý. Výbuch však není to, co bylo největším nebezpečím – do ovzduší se dostalo obrovské množství radiace, která se neviditelně začala šířit do okolí.
Na střeše i okolo reaktoru vznikl požár, ke kterému byli přivoláni hasiči. Ti netušili, že vybuchl reaktor, hasili tak oheň bez jakéhokoliv vybavení. Mnoho z nich později také umřelo na ozáření. Později toho dne byla povolána vojska, která se snažila oheň uhasit a zároveň vojáci měli odstranit trosky ze střechy. Na střeše strávili vždy jen několik sekund, aby byli vystaveni ozáření co nejméně.
Informací málo, navíc zlehčované
Sovětský svaz nechtěl, aby se informace dostaly ven, situaci zlehčoval a pokoušel se ji zamlčet. Až 27. dubna byli obyvatelé Pripjati podle britannica.com evakuováni a až na základě zachycení zvýšené radioaktivity ve švédské monitorovací stanici Sovětský svaz přiznal, že v Černobylské elektrárně došlo k havárii. V tehdejším Československu se lidé o havárii dozvěděli až 29. dubna z televize, kdy byla situace zlehčována a podána tak, že se vlastně nic nestalo a vše je pod kontrolou. Opak byl však pravdou – stačilo málo a i naše země by byla zamořena radioaktivitou tak, že by byla neobyvatelná stejně jako dnes okolí Černobylu.
Reaktor byl neustále chlazen vodou, aby nedošlo k dalšímu výbuchu, stékající voda však začala představovat tikající bombu. Pod reaktorem se začala voda shromažďovat a pomalu se blížila k roztavenému radioaktivnímu kovu. Pokud by se tyto dvě látky spojily, došlo by podle businessinsider.com k mohutnému výbuchu, který by zničil i ostatní reaktory a katastrofa by byla mnohonásobně horší. Podle odhadů by byla neobyvatelná polovina Evropy po dobu 500 000 let. Aby se výbuchu předešlo, tři pracovníci se vydali do sklepa, aby uzavřeli ventily s vodou. Tento čin uchránil Evropu od katastrofy.
Sarkofág
Nejdříve byl reaktor zakryt ocelobetonovou konstrukcí, která byla vytvořena ještě téhož roku. Už tehdy bylo jasné, že ale moc dlouho nevydrží a bude se muset postavit nový. Další sarkofág se stavěl několik let a měl by podle bbc.com vydržet po dobu 100 let. Celá konstrukce váží 35 tisíc tun a je vyšší než Socha svobody.
Kolik lidí vlastně zemřelo?
To se nejspíše už nikdy nedozvíme. Sovětská vláda uvedla jen několik desítek obětí, což je ovšem naprosto nereálné číslo. Lidé, kteří byli při odklízení trosek a hašení požáru, většinou umírali do 14 dní na ozáření. Další lidé umírali na rakovinu štítné žlázy a běžně docházelo k potratům. I dnes jsou neustále některá úmrtí spojována s výbuchem elektrárny.
Černobyl a jeho okolí bude neobyvatelné dalších asi 24 000 let. Stále na místě najdete staré obyvatele, kteří se odmítli vystěhovat a i přes radioaktivitu na místě setrvali. Komu se zde daří, je zvěř. Vystěhováním lidí se zde začala množit divoká zvířata, pro které radioaktivita nejspíše představuje menší riziko než pro lidi. A pokud vás zajímá, jak dnes město duchů vypadá, můžete se tam vydat. Do uzavřené zóny se podnikají zájezdy, i od nás a můžete se tak podívat na již 37 let netknuté místo.
