Pomocí několika pozemních observatoří a kosmické sondy Near-Earth Object Wide Field Infrared Survey Explorer (NEOWISE) vědci objevili umírající hvězdu měnící se na červeného obra, která postupně požírá svoji planetu o velikosti Jupiteru. Planeta obíhala kolem hvězdy pravděpodobně ještě blíže, než Merkur obíhá kolem Slunce. Jak se hvězda rozpíná, její vnější atmosféra planetu pohlcuje.
Co je červený obr?
Je to fáze hvězdy, které dojde v jádru palivo, začne se nafukovat a pohlcovat veškerou okolní hmotu – včetně planet. Jedná se o nejnásilnější dobu v životě hvězdy, kdy vyvrhuje do okolí svůj materiál z vnějších vrstev. Tato fáze může trvat i více jak 100 000 let. Stejný osud čeká i naše Slunce přibližně za 5 miliard let, kdy mu dojde palivo a začne se měnit v rudého obra. V tomto procesu nafukování podle NASA pohltí Merkur, Venuši a možná i Zemi.
Astronomové již dříve detekovali mnoho červených obrů a měli hypotézy o tom, že v některých případech tyto hvězdy pohlcují blízké planety. Nepodařilo se jim však až doposud tento jev pozorovat. „Tento typ události byl předpovídán po celá desetiletí, ale až dosud jsme ve skutečnosti nikdy nepozorovali, jak tento proces probíhá,“ řekla hlavní autorka studie Kishalay De.
These observations show us the future for our Sun and, perhaps, for Earth. Our Sun is destined to become a red giant at the end of its life and will absorb Mercury, Venus, and, maybe, Earth. But not today! (We have about 5 billion years) pic.twitter.com/VqtqaOOEjI
— NASA Exoplanets (@NASAExoplanets) May 3, 2023
Podle studie zveřejněné MIT došlo k tomuto jevu v naší galaxii v souhvězdí Aquila, které je vzdálené od Země asi 12 000 světlených let. Při pozorování v tomto místě astronomové zaznamenali výbuch hvězdy, která se během pouhých 10 dní stala 100krát jasnější a následně ochladla. Ochlazení může mít podle vědců jen jedno vysvětlení, a to že pohlcovala blízkou planetu, která se spirálovitě přiblížila ke hvězdě a následně byla vtažena do její atmosféry a později i do jádra. „Vidíme budoucnost Země. Kdyby nás nějaká jiná civilizace pozorovala ze vzdálenosti 10 000 světelných let, zatímco by Slunce pohlcovalo Zemi, viděli by, jak se Slunce náhle rozjasní, když vyvrhne materiál a pak kolem něj vytvoří prach, než se usadí zpět do toho, co bylo,“ řekla Kishalay De.
