Vzpomínám si na dobu před patnácti lety, kdy jsem psal svou diplomovou práci. Umělá inteligence tehdy nebyla tak tvořivá jako dnes, ale každý už uměl s internetem, zvládl na něm vyhledávat a hlavně poslepu našel na klávesnici zkratky Ctrl+C a Ctrl+V. To lakonicky komentoval jeden z profesorů, který vedl přípravný seminář: „Pokud opíšete jednu cizí práci, pak budete plagiátor a budete z toho mít velké problémy. Pokud opíšete pět až deset cizích prací, vše řádně ocitujete, tak budete mít nevýraznou komparativní práci, kterou ale skoro vždy obhájíte alespoň na tu trojku.“
Snažil se nám tak citlivě naznačit, že od nás ani nečeká, že by snad některá z našich prací nějakým způsobem posouvala hranice lidského vědění. Kdyby to tak skutečně bylo, pak si představte, kam by se lidstvo dostalo vzhledem k tomu, že poměrné zastoupení vysokoškoláků v populaci setrvale roste.
Obvykle se říká, že vysoká škola má smysl, i když vás nic praktického nenaučí. Když pomineme přemýšlení na nějaké abstraktní úrovni a navazování kontaktů během bohatého společenského života, pak je tu i odhodlání zvládat úkoly, které se nejdříve znají nedosažitelné. A to například sepsat 30 nebo 60 stránek pro někoho, kdo do té doby dal stěží dohromady odstavec nebo dva.
Ještě během 90. let to byla výzva i pro někoho, kdo se rozhodl jít jednoduchou cestou. Museli jste do knihovny, vědět, kde informace hledat, pak si dělat výpisky a neztratit se v tom všem. Zkuste si představit něco takového nejen bez počítačů a internetu, ale i kopírek a máte před sebou docela solidní výzvu.
Tak však padla už zhruba před dvaceti lety. Od té doby se neustále řeší, kdo odkud co zkopíroval. Obvykle se pozornost upře na politiky nebo jiné veřejné osoby, ale jist si nemůže být skoro nikdo.
Chvíli se zdálo, že umělá inteligence pomůže přesně tento druh problémů vyřešit. Na spoustě škol se začaly práce digitalizovat a strojově zkoumat, aby se odhalily shodné nebo podobné pasáže. Studenti pak už neřeší, jak zaujmout vedoucího práce, ale jaká témata a slova volit, aby jim nějaký stroj nedělal teď nebo v budoucnu potíže.
A někteří to zvládnou lépe než jiní. V nečastých chvílích prokrastinačního šílenství se bavím tím, že pročítám diskuse pod články o těchto tématech. Lidé s technickým vzděláním v nich opovrhují těmi s humanitním a lidé bez vzdělání úplně všemi s diplomem, snad vyjma lékařů. A této kakofonii despektu se pravidelně objevuje jeden hlas, který si zde dělá reklamu, že za vás práci napíše. A známkou jeho kvalit má být údajně to, že si za peníze „hloupých a líných studentů postavil v Praze dům“.
Nakonec je asi dobře, že přišla taková „rána“ jako je ChatGPT a podobní, kteří snad pošlou toto psaní prací bez nějakého objevu, měření nebo výzkumu na smetiště dějin. Ostatně zdá se, že zatím směřujeme ke světu, kde bude AI psát knihy a kreslit obrazy, zatímco lidé budou vykonávat fyzicky namáhavou, stresující a špatně placenou práci.
