První videorekordéry byly představeny v 70. letech 20. století a standard VHS vyhrál válku nad Betamaxem také proto, že nabídl lepší možnosti, jak se dostat k požadovanému obsahu. JVC aktivně pracovalo na přemlouvání distribučních společností a také podporovalo videopůjčovny. V principu nešlo o nic nového, protože jen stačilo převzít systém známý po staletí z knihoven a trochu jej upravit pro potřeby moderního média. Zároveň se tak ale začal měnit svět v jakém žijeme: sledování filmu už nemuselo znamenat cestu do kinosálu, ale lze jej uskutečnit v pohodlí a izolovanosti vlastního obydlí.
I když byly videorekordéry v tehdejším východním bloku dostupné jen s velkými obtížemi, pomocí Tuzexu a velké snahy se daly pořídit i zde. Pokud pomineme obří šedou zónu s pirátskými kopiemi, pak byla první videopůjčovna otevřena už v roce 1986, jak ukazuje dobová reportáž na (youtube.com).
Ten pravý rozmach ale přišel až v devadesátých letech. Pokud si tu dobu pamatujete, možná máte v hlavě zasunutý rituál, kdy se jde v pátek odpoledne koupit něco k jídlu, pak se rodina zastaví ve videopůjčovně a každý si vybere kazetu, na kterou se chce o víkendu podívat. Komerční televize totiž začaly s praxí přerušování pořadů reklamou, a tak bylo sledování zvláště delších filmů jen pro otrlé povahy. Češi se tak naučili za obsah platit.
Fenomén videopůjčoven byl po celém světě tak silný, že přinášel nejenom zábavu, ale dal život i jedné filmařské legendě. Kultovní režisér Quentin Tarantino začal svojí filmovou kariéru jako obsluha ve videopůjčovně. Ale většinu času zde trávil tím, že sledoval nabízené filmy, a to takovým způsobem, až si získal přezdívku „magor z videopůjčovny“, protože dokázal popsat každou scénu, kterou viděl.
Zrození Netflixu
Zatímco u nás bylo praxí chodit do videopůjčoven osobně, USA se svými velkými vzdálenostmi přímo vybízí k tomu, aby filmy přijely za vámi společně s dalšími poštovními zásilkami. Přesně tak začal Netflix v roce 1997 a tím, že vsadil na DVD disky, je mohl posílat jako obyčejné dopisy, což celý proces zachycený na následujícím videu značně zjednodušilo.
V odlehlých oblastech, kde bylo připojení k internetu tak pomalé, že sotva stačilo na přenos hudby, to byla jediná šance, jak sledovat moderní bijáky doma, a tak se služba udržela v provozu až do roku 2023. Už v roce 2007 ale Netflix představil službu, se kterou si ho dnes spojuje každý – streamování vybraných filmů a seriálů pomocí datového proudu vysílaného přes internet, tzv. streamování.
Původně to byla luxusní služba pro pár vyvolených, ale s rozvojem rychlého internetového připojení se stala v podstatě standardem pro domácí sledování. Funguje však na stejném principu jako tehdejší devadesátkové videopůjčovny na rohu.
