Sršeň asijská (lat. Vespa velutina) je jednou z nejúspěšnějších invazivních sršní vůbec, šíří po celém světě. Jedná se o intenzivního predátora původních včel a dalších hmyzích opylovačů.
Tento jedovatý blanokřídlý hmyz (lat. Hymenoptera) náleží do čeledi sršnovitých (lat. Vespidae) a je řazen mezi menší až středně velké druhy, přičemž jeho velikost obvykle nepřesahuje 30 milimetrů. Sršeň asijská je menší a tmavší než naše sršeň obecná a lze ji bezpečně poznat podle žlutě zbarvených konců končetin. Zbarvení těla sršně asijské závisí na jejím poddruhu, vždy ale kombinuje černou, tmavě hnědou, žlutou a oranžovou barvu. V Evropě je nejrozšířenější poddruh Vespa velutina nigrithorax s černým či tmavě hnědým tělem a žlutými končetinami, informuje bbc.com.
Sršně asijské jsou velmi všestranné v jejích potravě, protože se živí jakýmikoli bílkovinami a cukry. Díky tomu je můžeme často vidět na silnicích v blízkosti mrtvých těl zvířat. Předběžná analýza jejich stravy ukázala známky konzumace ježků, králíků ale také krav.
Tento druh se řadí do tzv. sociálního hmyzu, což znamená, že má organizované společenství s jednou až dvěma královnami, které jsou zodpovědné za veškeré kladení vajíček, zatímco ostatní členové (zejména neplodné samičky) se starají o potravu a další činnosti. Mezi sociální hmyz patří dále také mravenci, včely, vosy a termiti.
Původem pochází tento druh z jihovýchodní Asie, odkud se rozšířil i do jižní a východní Asie. Invazivně se dostal nejprve do Jižní Koreje a poté do Japonska. V roce 2004 byl zavlečen do Francie a rychle se rozšířil do dalších oblastí, včetně Španělska, Belgie, Portugalska, Itálie, Švýcarska, Německa, Velké Británie, Lucemburska, Nizozemska, Maďarska a České republiky.
Podle Státní veterinární správy České republiky byl výskyt tohoto nebezpečného invazivního druhu potvrzen 5. října 2023. Tato problematika spadá pod Ministerstvo životního prostředí a lokalizací hnízd se zabývají Agentury na ochranu přírody a krajiny (AOPK) ve spolupráci se širokou veřejností. Likvidaci jakéhokoli potvrzeného hnízda sršně asijské provádí hasiči. Hlášení o výskytu sršně asijské přijímá AOPK.
Sršeň versus včela
Jedna sršeň asijská je schopna denně zabít až 50 včel. Nejenže zabíjejí a konzumují hmyzí opylovače, ale úspěšně je vyhání od květů, nebo čekají před jejích úlem, aby na ně zaútočily. Včely poté kvůli vysokému riziku napadení přestávají sbírat potravu, nevytvoří si tak dostatek zásob na následující zimu a umírají. Sršně asijské nemusí nutně včely zabíjet, protože se živí i nektarem květů rostlin, stejně jako včely a vyčerpávají tak místní zdroje. Včely navíc musí vynaložit množství energie na svoji vlastní obranu, která jím díky nedostatku potravy schází.
Asian hornets, which eat honeybees and threaten crops, are on a path to becoming established in Britain after invading mainland Europe, experts say. https://t.co/Bs474XKxzr
— The Washington Post (@washingtonpost) September 6, 2023
Nebojácný čmelák zemní
Zatímco se včely neumí bránit sršním asijským, čmelák zemní (lat. Bombus terrestris), nejrozšířenější druh v Evropě, naopak ano. Jde o robustní hmyz, který je mnohem větší než včela, a když je sršní asijskou napaden, čmelák zemní spadne na zem a strhne ji s sebou.
Ta poté ztratí svoje sevření a tím většinou i jeho. Pokud tato taktika nepomůže, čmelák zvedne své žihadlo a začne sršeň asijskou bodat, dokud se nevzdá. Tuto obranu čmelák zemní získal díky evoluci a adaptaci vůči svým hlavním predátorům, kterými jsou jezevci, ptáci, vosy a pavouci. I když se čmelák zemní nevyvíjel společně se sršní asijskou, tato taktika je účinná i na ni.
Ohrožení globální biodiverzity
Zastavení sršní asijských od narušování dalších ekosystémů je obrovskou výzvou hlavně proto, že se jim daří v široké škále prostředí. Myšlenka, že původní druhy se mohou bránit či zabránit invazím nepůvodních druhů, je známa jako „biotická rezistence“. Výzkumníci tvrdí, že někteří původní predátoři mohou dokonce raději lovit invazivní hmyz než ten, který je původní pro danou oblast. Část vědců se však pojmu „invazivní“ vyhýbá, protože je to velmi subjektivní a nejasný termín. Zatímco některé druhy mohou být biology a ochranáři přírody definovány jako invazivní, jiní je mohou považovat za životně důležité. Závod ve zbrojení však zdaleka nekončí, některé nepůvodní druhy nacházejí způsoby, jak se chránit před původními predátory.
Podle nedávné zprávy Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) jsou invazivní druhy zodpovědné za 60 % globálního vymírání rostlin a živočichů. Narušení ekosystémů invazivními druhy má za následek jednu z pěti hlavních příčin ztráty globální biodiverzity.
Obnova ekosystémů může zvýšit biotickou rezistenci a tím i odolnost těchto ekosystémů vůči budoucím biologickým invazím. Dobře fungující a biodiverzitou bohaté ekosystémy mohou omezit šíření invazních druhů.
