Představte si situaci, kdy se rozhodnete rekonstruovat starou nemovitost, která byla již delší dobu nevyužívaná – například byt či dům po babičce či dědovi, kteří zemřeli již před několika lety. Možná přemýšlíte nad tím, že to nejhorší, co vás čeká, je vyklízení a samotný proces rekonstrukce. Ovšem na problém můžete narazit ještě mnohem dříve – a to na problém, který (asi jako jediný z celé rekonstrukce) není na první pohled vůbec viditelný.
Mluvíme o rodu bakterií legionella, konkrétně Legionella pneumophila, která způsobuje tzv. legionářskou nemoc – vážné plicní onemocnění, jež se přenáší vdechnutím infikovaných vodních kapének. Mírnější formou infekce je pontiacká horečka, která připomíná chřipku.
Co je Legionella pneumophila?
Jak už jsme zmínili, jde o plicní onemocnění, které se přenáší vdechnutím infikovaných vodních kapének, tedy aerosolu. Ten vzniká nejčastěji při sprchování, ovšem aerosol může rozprašovat i perlátor, který se nachází na výpusti vodovodního kohoutku a běžně slouží primárně k provzdušnění vody, což ve výsledku vede ke snížení její spotřeby. Zajímavé je, že vypitím kontaminované vody se s největší pravděpodobností nenakazíte, protože žaludeční šťávy bakterii zlikvidují. Nemoc se rovněž nepřenáší běžným kontaktem s nakaženým.
Přirozeným prostředím legionelly pneumophila jsou vodní systémy, tedy potrubí, chladiče, bazény, ale i klimatizace. Inkubační doba legionářské nemoci je zhruba 2–10 dnů, nejčastěji však 5–6 dní. Mírnější forma, pontiacká horečka, má inkubační dobu kratší, konkrétně 1–2 dny. Legionella pneumophila není nebezpečná pro každého, nejvíce ohroženi jsou:
- lidé nad 50 let,
- kuřáci (poškozené plíce umožňují bakteriím snazší množení),
- osoby s oslabenou imunitou (diabetici, lidé po transplantaci, pacienti s rakovinou, HIV nebo AIDS),
- chroničtí plicní pacienti (astma, CHOPN).
Mezi příznaky legionářské nemoci patří horečka (často přes 39 °C), zimnice, třesavka, bolest hlavy, postupně se přidává vykašlávání, dušnost, bolest na hrudi, extrémní únava. Mezi další časté příznaky patří průjem, nevolnost, zvracení (zhruba třetina všech nakažených), poruchy funkce ledvin, zmatenost a malátnost, v některých případech i halucinace související s vysokou horečkou. Bez léčby se nemoc může rychle zhoršit, vést k selhání orgánů a úmrtí. Ke smrti dochází zhruba v 5–10 % případů u běžné populace, v rizikové skupině se může jednat až o 30 %. Pacienti musí být obvykle hospitalizováni a nasazena jsou silná antibiotika (obvykle makrolidy nebo fluorochinolony). Klinické symptomy dále rozebírá Krajská hygienická stanice Středočeského kraje.
Proč zrovna při rekonstrukci?
Jak už víme, bakterie Legionella pneumophila se často nachází v potrubí. Nejlépe prosperuje při teplotě mezi 25–45 °C – při nižších teplotách přežívá, ale nemnoží se, při vyšších než 50 °C postupně hyne, ideální teplota pro její likvidaci je nad 60 °C. Bakterie se umí zachytit na vnitřních stěnách potrubí, kde vytváří biofilm (tenkou vrstvu mikroorganismů a usazenin), který jí poskytuje ochranu před dezinfekcí a zlepšuje podmínky pro její růst. Legionella se živí organickými látkami ve vodě, ale také se může množit uvnitř jiných mikroorganismů.
Pokud voda v potrubí dlouho „stojí“ (např. v nevyužívaných částech potrubí, v neproplachovaných trubkách, v neudržovaných zásobnících), bakterie má čas se množit. Pokud se tedy rozhodnete rekonstruovat starou nemovitost, ve které již delší dobu nebyla voda používána (a kvalitně ošetřována, například zvýšením teploty), může být doslova živnou půdou pro různé bakterie, včetně již zmíněné Legionella pneumophila. Legionella jako taková se v potrubí neobjeví „jen tak“, obvykle se již nachází ve zdroji vody. Bakterie se však ve vodním zdroji vyskytuje obvykle jen v minimálním množství, které by člověku jinak neublížilo. To se však může změnit v případě, kdy má bakterie ideální podmínky pro množení ve vodě, která delší dobu „stojí“, a jsou zajištěny vhodné teplotní podmínky, tedy 25–45 °C.
Jak legionellu detekovat?
Na výběr je několik možností, ovšem nejbezpečnější je odeslat vzorek vody do specializované laboratoře, která provede PCR test na přítomnost bakterie. Taková kontrola samozřejmě není zadarmo, očekávat můžete částku okolo 3 tisíc korun v závislosti na laboratoři, kterou si vyberete. Existují i speciální domácí sady, kdy odběr provedete svépomocí a vzorek následně zašlete do laboratoře pomocí předplaceného štítku.
Existují i čistě domácí testovací sady, ovšem zde je potřeba počítat s tím, že nejsou tak přesné, navíc nemusí detekovat všechny typy bakterie legionella. Pokud navíc test neprovedete správně, můžete tím ovlivnit výsledek.
Jak se legionelly zbavit?
Pokud testy bakterii ve vodě odhalí, bude nutné jednat – ideálně dezinfikovat vnitřní potrubí. I na to existují specializované firmy, případně je možné provést dezinfekci svépomocí, pokud máte přístup k hlavnímu uzávěru vody a hlavnímu přívodu. Na zvážení je také výměna (či odborné vyčištění) zdrojů ohřevu vody, tedy například bojlerů a dalších typů ohřívačů. Nezbytná je rovněž výměna či důkladné vyčištění perlátorů nebo výměna celých vodovodních hlavic. Proces dezinfekce obvykle zabere několik hodin, následné odpuštění je nutné provést důkladně, aby v potrubí nezůstaly zbytky chemických čističů.
Jak se chránit?
Pokud si nejste jistí, zda se legionella ve vašem potrubí nachází či nikoliv, je dobré chránit dýchací cesty – ideálně respirátorem. V daném objektu je vhodné (do doby provedení testů) nesprchovat se a nepoužívat hlavice opatřené perlátorem. Umytí rukou většinou nepředstavuje problém, ovšem pokud by se aerosol dostal do dýchacích cest (například při oplachování obličeje), mohla by bakterie proniknout do dýchacích cest podobně jako při sprchování.
