Slyšeli jste už někdy o obsedantně kompulzivní poruše neboli OCD? Pravděpodobně ano, jenže hranice mezi tím, co je v zásadě normální, a jaké chování již vykazuje známky OCD, je velmi malá. Navíc původně jen běžné kontrolování může přerůst v problém, který vás začne dennodenně ovlivňovat. Jak tedy rozpoznat, co je ještě v normě a kdy bychom měli začít uvažovat nad tím, že se jedná o problém?
Co je OCD?
Obsedantně kompulzivní porucha se rozděluje na dvě základní části, které jsou v názvu. Jak uvádí Národní zdravotnický informační portál, obsese značí vtíravé myšlenky, které nemůžete z hlavy vymazat, a i když se máte soustředit na jinou věc, nedokážete myslet na nic jiného. Klasicky si můžeme představit myšlenky na to, zda jsme zamkli vchodové dveře, vypnuli žehličku nebo varnou konvici.
Oproti tomu kompulze je nutkání něco opakovaně provádět, a to bez ohledu na to, zda je to potřeba. Opět se jedná například o zamčení dveří, kdy se člověk opakovaně přesvědčuje, zda je opravdu zamčeno, a je schopný se i vrátit kvůli tomu domů. Může se jednat o přerovnávání věcí v šatníku, kdy je potřeba poskládat věci podle velikostí, barev či ročních období. Může se jednat také o neustálé mytí rukou nebo i opakované rozsvěcování a zhasínání v místnosti, než do ní vejdeme.
Kdy se není třeba obávat a kdy situaci začít řešit?
Každému z nás se nejspíše stalo, že po odchodu z bytu či domu si vzpomněl, že neví, zda zamkl. To je naprosto běžné, jelikož takové věci děláme tak automaticky, že je často vytěsníme a pak si nemůžeme vzpomenout, zda jsme je udělali. Většinou si ale řekneme, že bychom přece nenechali odemčené dveře a neodešli. Stejné je to i například s žehličkou na vlasy, kdy přemýšlíme, zda jsme ji vytáhli ze zásuvky, ale také podvědomě víme, že i to děláme automaticky.
Může se stát, že před odchodem kontrolujeme nejrůznější věci. Většinou se jedná o zavřenou ledničku, vypnutý sporák či troubu, vypnutou konvici (případně zda je sundaná ze základny), zavřené kohoutky, okna a zhasnutá světla. Všechny tyto kontroly jsou v normě a nemusíte se obávat, že se to vymyká normě. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy začnou být tyto kontroly opakované, a to takovým způsobem, že nemůžete odejít z bytu a přijdete například pozdě do práce.
Jak uvádí nhs.uk, pokud myšlenky na to, zda jste doma udělali to či ono, neutichají, je dobré vyhledat lékaře. To stejné je doporučeno v případě, kdy neustálé kontrolování a přeskládávání vám zabírá velkou část dne, a i když nejste doma, myslíte jen na to, že jakmile přijdete domů, musíte to udělat. Je dobré si uvědomit, že OCD vám může prakticky zničit společenský život a připravit vás o práci. Nejedná se o žádnou vzácnou nemoc a nikdo by se tak neměl cítit trapně při vyhledání pomoci. Dobré také je, že osoba trpící OCD si sama dobře uvědomuje, že každodenní „rituály“ jsou zbytečné a sama je vnímá jako obtěžující.
