Lék vyvinula v polovině 50. let západoněmecká farmaceutická společnost Chemie Grünenthal. Na trh byl uveden v roce 1957 jako volně prodejné sedativum a lék na spaní. Byl propagován jako absolutně bezpečný, bez rizika předávkování a s minimálními vedlejšími účinky. Když lékaři zjistili, že účinně potlačuje ranní těhotenské nevolnosti, stal se z něj masový hit. Ženy po celém světě ho užívaly v dobré víře, že chrání své zdraví i pohodlí nenarozeného dítěte.
Na přelomu 50. a 60. let však porodní asistentky a lékaři v Německu, Austrálii, Velké Británii a dalších téměř čtyřiceti zemích začali pozorovat děsivý nárůst novorozenců s těžkými deformacemi. Nejtypičtějším projevem byla takzvaná fokomelie – stav, kdy se děti rodily se zkrácenými končetinami připomínajícími ploutve, případně zcela bez rukou či nohou. Lék rovněž způsoboval poškození sluchu, zraku, srdce a trávicího traktu. Přibližně polovina ze zasažených dětí zemřela krátce po porodu. Souvislost mezi užíváním thalidomidu v prvním trimestru těhotenství a těmito defekty poprvé nezávisle na sobě popsali australský lékař William McBride a německý genetik Widukind Lenz. V listopadu 1961 byl lék konečně stažen z trhu.
Významnou výjimkou v této katastrofě byly Spojené státy. Zásluhu na tom měla lékařka Frances Kelseyová z Amerického úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). I přes obrovský nátlak výrobce odmítla thalidomid pro americký trh schválit, protože požadovala neprůstřelné důkazy o jeho bezpečnosti a všimla si zpráv o poškození nervové soustavy u dospělých pacientů. Její neústupnost zachránila tisíce amerických dětí.
Tragédie zásadně a trvale proměnila fungování celého farmaceutického sektoru
Zavedla se povinnost testovat všechny nové léky na březích zvířatech, aby se ověřilo, zda neprocházejí placentární bariérou a nepoškozují plod. V USA byl v roce 1962 přijat průlomový dodatek Kefauver-Harris Amendment, který požadoval, aby výrobci před uvedením na trh prokázali nejen bezpečnost léku, ale i jeho reálnou účinnost. Byly také založeny globální systémy pro systematické sledování a hlášení nežádoucích účinků léků po jejich uvedení na trh, které koordinuje Světová zdravotnická organizace.
Thalidomid se z medicíny zcela neztratil. Dnes se pod přísným dohledem a s přísnými bezpečnostními protokoly používá při léčbě mnohotného myelomu a komplikací malomocenství. Jeho historická tragédie však zůstává trvalou připomínkou toho, jak kritická je vědecká důslednost a etická odpovědnost ve vývoji jakéhokoliv léčiva.
