Po většinu 20. století se zdál rok 2000 velice vzdálený a představoval jakýsi magický předěl, který s příchodem nového století všechno změní. Řada sci-fi filmů tak s tímto rokem pracuje. Kupříkladu Mechanický pomeranč se odehrává ve vizi budoucnosti roku 1995. Hlavním tématem příběhu je násilí a jeho role v lidské společnosti. Kdo si devadesátá léta pamatuje, byla to svým způsobem velmi násilná doba, kdy nejen u nás počty vražd psaly smutné rekordy. U nás to bylo samozřejmě z jiných důvodů spojených s ekonomickou a společenskou transformací, ale i americká velkoměsta trpěla epidemií násilí spojenou s aktivitou gangů. Nikdy to ale naštěstí nevypadalo tak špatně jako ve filmu Útěk z New Yorku, jež se odehrává ve fiktivním roce 1997.
Když se řekne 2001, fandové žánru okamžitě dodají Vesmírná odysea, ať už jde o legendární knihu A. C. Clarka nebo neméně známý Kubrikův film. Přelom století byl skutečně zlatý věk pro průzkum vesmíru, byla to například doba, kdy se začala stavět Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Ale abychom na Měsíci prováděli „archeologický průzkum“, k tomu bylo a stále je hodně daleko.
Stejně pomalu se plní vize, které počítají s masivní úpravou lidského těla. Další legendární film, Robocop se odehrává v roce 2015. I o dekádu později jsou robotické části těla ovládané přímo z mozku ve fázi vývoje a spíše slouží jako zdravotní pomůcka, která má jen část schopností své biologické předlohy.
Naopak vize společnosti z roku 2017 knihy a filmu Běžící muž se pochmurně naplnila. Byť kvůli podobě vzniku si autor předlohy Stephen King představoval, že jednou bude mít neomezenou moc televize, zkuste si ji nahradit za sociální sítě: všudypřítomné sledování, pokleslá zábava a samozřejmě všudypřítomné násilí, a to vše bez jakékoli regulace zvenčí.
Stejně tak se až na pár let přesně trefila další legenda žánru, a to Blade Runner. Děj původního filmu z osmdesátých let se odehrává v roce 2019, kdy jsou součástí společnosti takzvaní replikanti, tedy roboty nerozpoznatelné od lidí. Jak jsme už řekli, robotika tak rychle nepokročila, ale rozvoj umělé inteligence ano a pokud bychom si stále brali na pomoc Turingův test, dnešní systémy by jím snadno prošly u textu, fotografií, hlasu a možná i videa. Něco takového předvídal Steven Spielberg ve svém snímku A. I. až na rok 2101.
Asi nejblíže dnešnímu datu je dystopická sci-fi Soylent Green, která byla natočena v sedmdesátých letech a odehrává se v roce 2022, kdy přeplněná Země zápasí s nedostatkem potravin. Poslední spásou je syntetická strava Soylent. A skutečně: počet obyvatel planety tehdy i přes doznívající pandemii koronaviru stále rostl, což mají řešit mimo jiné syntetické náhražky, například masa.
Doslova za rohem je pak rok 2027, kdy se podle autorů sci-fi měli odehrávat Potomci lidí. Zprávy o klesající porodnosti jsou realitou nejen Česka, ale i dalších rozvinutých zemí, nicméně v globálním měřítku se tato předpověď zcela mýlí. Další zlatá klasika 12 opic předpovídá na rok 2028 technologii pro cestování časem.
Naopak velmi trefné je v mnoha ohledech další „béčkové sci-fi“ Demolition Man, které se odehrává ve fiktivním roce 2032. Tvůrcům se zde podařilo vystihnout posun společnosti k politické korektnosti a jen těsně neodhadli politickou kariéru Arnolda Schwarzeneggera. A metody vývoje policejní práce také dobře odhaluje Minority Report zasazený do roku 2054.
Další zajímavé filmy už jsou zasazeny do tak vzdálené budoucnosti, že je takto budou moci zhodnotit až naši potomci. Jde například o Total Recall (2084), Vetřelec (2122), Matrix (kolem roku 2199) nebo Pátý element (2263). Pozapomenutý klenot Idiocracy pak ukazuje, kam by mohla dospět naše společnost za pět století (konkrétně do roku 2505), pokud by postupně pokračovalo její hloupnutí.
