Černé díry jsou jedněmi z nejzáhadnějších objektů ve vesmíru. Jejich zkoumání brání i to, že je nelze pozorovat jinak než při interakcích s okolním materiálem. Třeba v případě, že se do blízkosti černé díry dostane nějaká hvězda, která se pak stane „potravou“.
Vědci z MIT se zaměřili právě na tuto fázi života hvězdných soustav. Zkoumali přitom data shromážděná rentgenovým teleskopem NASA Neutron Star Interior Composition Explorer na palubě ISS. Jejich algoritmus identifikoval 26 rentgenových binárních systémů s černými dírami, což jsou systémy s hvězdou, která je občas pohlcena černou dírou.
Při tomto procesu vznikají záblesky rentgenového světla, které se odrážejí od spotřebovávaného plynu a osvětlují jejich okolí. To je ozvěna černé díry. I když se technicky jedná o rentgenovou ozvěnu, tým spolupracoval s vědci z MIT v oblasti vzdělávání a hudby, aby tuto emisi přeměnil na slyšitelné zvukové vlny, které si můžete poslechnout ve videu výše.
Vědeckým závěrem zkoumání je, že černé díry zpočátku procházejí při nakrmení „tvrdým“ stavem, kdy vytvoří korónu vysokoenergetických fotonů a vypustí proud vysokoenergetických částic o rychlosti blízké rychlosti světla. Tento stav trvá několik týdnů. Po posledním vysokoenergetickém záblesku, kdy koróna a tryska vyhasnou, přejde černá díra do „měkkého“, nízkoenergetického stavu.
