Když jsem se před lety začetl do knihy Problém tří těles, bylo to jako zjevení. Jako fanda sci-fi jsem měl v té době přečtenu značnou část klasiky, zlatého fondu, což ve mně vyvolávalo pocit, že čím novější dílo je, tím je více „fi“ a méně „sci“. Ale tady jsem musel čtení prokládat studiem Wikipedie, abych lépe pochopil mnohé předestřené vědecké problémy, navíc v obrovském rozmachu od fyziky a matematiky, přes výpočetní techniku, až po sociologii nebo historii.
Hlavou mi přitom běželo, jak by to asi vypadalo, kdyby to bylo zfilmované západním způsobem. Samozřejmě kvůli velkým scénám, které se odehrávají ve virtuální realitě, ale také se bez mučení přiznám, že je asi pro všechny Evropany poněkud obtížné orientovat se v zástupu čínských jmen, které nevyhnutelně znějí všechny stejně. Tento týden jsem se dočkal a nemohlo to dopadnout hůře.
Zábava pro masy
„Podívej, tady ten seriál má naprosto nestandardních 17 dílů, přičemž jejich délka kolísá od 35 do 85 minut. Na streamovacích platformách mají umělci větší svobodu, a mohou tak vyprávět příběh podle toho, jak potřebují a ne, že si od nich televize objedná 12× 43 minut,“ tak nějak jsem jednomu známému před lety vysvětloval, jaké výhody má Netflix oproti televizi, krom toho, že si lze pustit vše najednou a bez reklam.
Problém tří těles je přesně ten případ, kdy by podobná poučka měla být využita naprosto na maximum. To dobře pochopili v Číně a svůj národní literární poklad zfilmovali s náležitou a možná až zbytečnou úctou. Doslovné převyprávění v jejich pojetí má 30 hodinových dílů! Pro západního diváka, jehož pozornost je křehčí než porcelán, je to něco nemyslitelného. Ale i přes kulturní propast ve způsobu vyprávění je to pořád o třídu lepší než současné zpracování od Netflixu.
Tato streamovací platforma totiž prochází stejným vývojem, jako kterákoli jiná společnost. Na začátku je nová, progresivní a odvážná. Jakmile s takovým přístupem uspěje, začne růst a stane se z ní obří korporace, kde řady manažerů převýší počty lidí ve tvůrčích profesích. Z jedné strany se tlačí na efektivitu nákladů, z druhé na počty diváků a ve výsledku to nemůže skončit jinak.
Sledovat Problém tří těles na Netflixu kvůli vědě je asi tak dobrý nápad jako se dívat na Ordinaci v růžové zahradě kvůli medicíně. Ano, na obrazovce se občas objeví někdo v bílém plášti a použije odborné termíny jako „pacient“ nebo „operace“, ale to je asi tak všechno. Zbývající čas stejně zabere řešení banální problémů typu kdo s kým spí, protože to tak v hlavách manažerů chce masa diváků generující příjmy.
Povrchnost takového přístupu naštve ve výsledku všechny. Fandové žánru a knižní předlohy nedostanou „hardcore sci-fi“ na kterou se těšili, všichni ostatní nalákání epickým trailerem, dostanou jen „užvaněné ezo“.
Všechno pro všechny
Jak jsem si pro tento příběh přál mezinárodní casting, tak toto přání mi Netflix splnil vrchovatě. Bohužel, pečlivě vybraní herci tak, aby zastupovali každou myslitelnou etnicitu, jsou stejně zaměnitelní jako zcela homogenní skupina čínských vědců z originálu. „Woke hateři“ si mohou stěžovat, že tam bylo zase mnoho „homosexuálů a černochů“, já si zase mohu oprávněně postěžovat na „bílé muže“, kteří navzdory své údajné vysoké inteligenci nedokážou poskládat větu tak, aby v ní nebyla nadávka od písmene F.
Kdyby šlo jen o výběr herců, nemělo by to samozřejmě smysl řešit. Hlavní problém je, že krom toho si s sebou každá postava přináší řadu svých osobních problémů, které v původním příběhu nejsou: kdo s kým spí, kdo má jakou nemoc nebo po kom jde imigrační kvůli neplatnému vízu. Krásu hlavní dějové linky to zapleveluje banalitami, kvůli kterým pak není prostor vysvětlit to důležité.
Předem vyšlapaná cesta
Člověk pak nutně přemýšlí, jestli je Netflix stále ta super věc, kterou před lety doporučoval všem lidem okolo. Asi ne. Jede jako buldozer, bere si každý alespoň trochu zajímavý námět a jako uniformní seriál nebo dokument ho předhazuje masám pro rychlé sežvýkání, asi jako hamburger v neméně známé síti rychlého občerstvení.
Člověk si může připadat progresivně, když se na to všechno dívá přes internet, v mobilu a v angličtině, ale celkově se příliš neliší od generace svých rodičů nebo prarodičů, kteří odpoledne pustí televizi a naladí nějaký český celoplošný komerční kanál.
