Pokud vás fascinuje roguelike žánr, rozhodně jste v posledních měsících slyšeli o připravované hře Saros, která se točí kolem Arjuna Devraja, hlavního hrdiny, člena Soltari, jenž se dostal na planetu Carcosa. Počátek hry, který snad až trochu připomíná Vetřelce (příběhem a tak trochu i vizuálem), vás tak zavede na planetu plnou nerostného bohatství, kam se dostanete jako člen záchranného týmu. Jak už to tak bývá, několik předešlých týmů, které byly na Carcosu vyslány, přestalo reagovat a vy máte za účel přijít na kloub tomu, co se stalo, a zároveň obnovit těžební operace.
Saros vás vhodí do děje v podstatě ihned, rozhodně nečekejte žádná dlouhá intra, stejně tak vám záhy ukáže, že umírat v této hře budete skutečně často. Hlavní hrdina Arjun je mi přitom rozhodně sympatičtější než hrdinka z Returnalu, která působila zřejmě nejen na mě trochu zvláštně, na druhou stranu ani Arjun není vyloženě sympaťák typu Nathan Drake z Uncharted, i když to není rozhodně nijak na škodu.
Brzy si osvojíte základní mechaniky, tedy používání štítu, který absorbuje projektily a následně tuto energii promění v možnost zaútočit na nepřátele speciální zbraní, nebo to, že vaši primární střelnou zbraň budete muset vždy pečlivě vybírat, neboť ve chvíli, kdy najdete novou, se budete muset vzdát té předešlé. Herní mechanika je v tomto ohledu podobná Returnalu, a pokud jste jej hráli, rychle se budete cítit jako doma.
Na druhou stranu je zde také jedna novinka, a to zatmění slunce, kdy se Carcosa promění ve více nehostinnou planetu, nepřátelé útočí korozivními projektily a přežít zde je tak mnohem obtížnější. S tím se na druhou stranu pojí také možnost získat více: posbírat větší množství odměn z padlých nepřátel. Ty mají mimochodem podobu orbů, které na začátku hry relativně rychle zmizí, tudíž musíte být při sbírání skutečně pohotoví. Postupně však můžete vylepšovat vaše vlastnosti, včetně oddálení expirace této herní měny.
Jakmile tak nastane zatmění, víte, že musíte být ve střehu dvojnásob, neboť vám jdou nepřátelé po krku takřka na každém kroku. Je jich přitom skutečně mnoho a o každém jednotlivém druhu postupně sbíráte údaje do deníku. Setkat se tak můžete s těmi nejjednoduššími, jako jsou statické věže s děly, až po ty komplikovanější, jako jsou například obdoby tygra apod. Pochopitelně vám budou život znepříjemňovat také létající nepřátelé a samozřejmě nechybí ani souboje s bossy, které jsou jak jinak než epické, na což upozorňují i samotné trailery.
Samotná hratelnost dokáže být doslova hypnotizujícím zážitkem, neboť ve chvíli, kdy plně propadnete rytmu zběsilých přestřelek, je nesmírně obtížné se odtrhnout od obrazovky, zatímco vás hra žene kupředu neúprosným tempem. Tento pohlcující stav trvá minimálně do okamžiku nevyhnutelného vystřízlivění v podobě smrti, která zde však nepředstavuje definitivní konec, nýbrž pouhou vstupní bránu do dalšího pokusu o přežití. Hlavní hrdina se vzápětí znovu vynoří z tajuplného roztoku a s nově načerpanými zkušenostmi se může opět vrhnout do boje.
Oblastí, v níž Saros svého předchůdce Returnal výrazně překonává, je právě způsob vyprávění a samotná hloubka příběhu, který ani tentokrát není tak docela přímočarý, jak se může zdát, a rozhodně působí mnohem zábavnějším a rozmanitějším dojmem. Na celkovém audiovizuálním zážitku se navíc obrovskou měrou podílí fantastická technická stránka věci, kde vedle grafiky a zvuku exceluje především propracovaná haptika ovladače DualSense, jenž prostřednictvím jemných vibrací zprostředkovává desítky různých vjemů, díky čemuž je radost vnímat specifickou odezvu každého typu zbraně či odlišné interakce s nehostinným prostředím planety.
Zhodnocení
Saros je ukázkou toho, že Housemarque skutečně umí a v rámci roguelike žánru se cítí jako doma. Těšit se můžete na parádní videoherní zážitek se zajímavým příběhem, působivým vizuálem i audiostránkou, ale především hektickou akci, která vás jen tak nepustí.
