Vítám vás u dalšího dílu seriálu o těch nejzvláštnějších fobiích, které se mohou vyskytovat. Dnes se zaměříme na koleje, přesněji na vlaky a metro. Siderodromofobie představuje iracionální strach z vlaků, železnic a cestování vlakem. Může se ale také vztahovat na cestování metrem, které vlak značně připomíná, a i tramvaje či trolejbusy. Tato fobie představuje značný problém v případě cestování a zasahuje do každodenního života.
Jak se fobie projevuje?
Osoba trpící touto fobií zažívá iracionální strach, který podle verywellmind.com vyvolává pocity úzkosti, zrychlený tep, strach ze smrti a pocit, že je uvězněna v uzavřeném prostoru a nemůže ven. Následně pak mohou vznikat další fobie, jako je klaustrofobie a agorafobie (strach z otevřeného prostoru či davu lidí). Aby se strachu člověk vyhnul, začne se vyhýbat místům, kde by mohl slyšet vlak, případně metro či tramvaj, a plánuje cesty dopředu.
To ale vede jen k prohlubování fobie, kdy se mohou přidávat další strachy. Pokud například dříve vadily dotyčnému pouze vlaky, může se přidat metro a následně i tramvaj. Jako klasický dopravní prostředek pak zbývá pouze autobus či osobní auto, a v případě, že se chce osoba při jízdě vyhnout zbývajícím dopravním prostředkům, je ve větších městech prakticky nemožné se kamkoliv dostat.
Úzkostné pocity vedou k tomu, že než aby se dotyčný dopravil na místo, zůstává raději uzavřený doma, kde ví, že žádné nebezpečí nehrozí. To ale samozřejmě vede k osamělosti, možnosti ztráty zaměstnání a ztráty kontaktu s okolním světem. Často pak vzniká i deprese, kterou je potřeba co nejdříve začít léčit.
Jak siderodromofobie vznikne?
Nejčastějším spouštěčem fobie je předchozí negativní či traumatizující zážitek. Daná osoba mohla být svědkem nehody na kolejích, kdy někdo upadl na koleje vlaku či metra. Nebo mohla být přítomna u sebevražedného pokusu a skoku do kolejiště, nebo sama zažila pád do kolejiště, případně vlakovou nehodu. Velký vliv mohou mít také média, kde ve zprávách zveřejňují nehody, které se staly.
Podle dovemed.com může být fobie spjata i s rodinnou anamnézou, kdy znaky fobie vykazuje příbuzný. Velmi často se přenáší strach z rodiče na dítě, kdy si dítě přivlastní strach na základě chování rodičů. Rizikovým faktorem jsou také duševní poruchy, kdy se lidé necítí dobře obklopeni dalšími lidmi nebo nemohou mít situaci zcela pod kontrolou.
Jak se fobie léčí
Na určení diagnózy je potřeba navštívit lékaře, který může přesně určit míru strachu a jak široce fobie zasahuje do života. Nejčastější formou léčby je pak terapie, která postupně snižuje u pacienta strach i úzkost při cestování. Nejčastěji je pak volena kognitivně-behaviorální terapie nebo expoziční terapie.
