Vesmírný dalekohled Jamese Webba si k nadcházejícímu druhému výročí svého vypuštění připravil lahůdku. NASA a Evropská kosmická agentura (ESA), které přístroj provozují společně s Kanadskou kosmickou agenturou (CSA), se podělily o nedávný snímek ledové planety Uran. Snímek, připomínající zářící modrou kuličku vlnící se v černém oceánu, byl přenesen přes infračervené filtry dalekohledu, aby zachytil vlnové délky, které by budoucí vesmírní cestovatelé pouhým okem neviděli.
Webb díky své vynikající citlivosti zachytil nejasné vnitřní a vnější prstence Uranu, včetně nepolapitelného prstence Zeta, extrémně slabého a rozptýleného prstence nejblíže planetě. Snímkoval také mnoho z 27 známých měsíců planety a dokonce spatřil i některé malé měsíce uvnitř prstenců.
Ve viditelných vlnových délkách, jak je viděla sonda Voyager 2 v 80. letech, se Uran jevil jako klidná, celistvá modrá koule. V infračervených vlnových délkách Webb odhaluje zvláštní a dynamický ledový svět plný zajímavých atmosférických rysů.
Jedním z nejvýraznějších je sezónní severní polární oblačnost planety. V porovnání se snímkem z počátku tohoto roku jsou na těchto novějších snímcích lépe patrné některé detaily čepičky. Patří mezi ně světlá, bílá, vnitřní čepička a tmavý pruh ve spodní části polární čepičky směrem k nižším zeměpisným šířkám. V blízkosti jižní hranice polární čepičky a pod ní lze také pozorovat několik jasných bouří. Počet těchto bouří a to, jak často a kde se v atmosféře Uranu objevují, může být způsobeno kombinací sezónních a meteorologických vlivů.
Vzhledem k tomu, že se Uran otáčí na bok v náklonu přibližně 98 stupňů, má nejextrémnější roční období ve sluneční soustavě. Téměř čtvrtinu každého uranského roku svítí Slunce nad jedním pólem a druhá polovina planety se ponoří do temné, 21 let trvající zimy.
