Z dnešního pohledu plného streamovaného obsahu se zvláště mladým zdá neuvěřitelné, proč by někdo stahoval film z nějakého úložiště, pak se ještě zdržoval hledáním pasujících titulků, aby si po několika hodinách pustil film v nějaké pochybné kvalitě. Ale tak to na přelomu století bylo. Částečně to byla technologická nutnost kvůli pomalému internetu, pirátství však mnohdy mělo ten „revoluční“ přídech boje proti zlému hudebnímu a filmovému průmyslu.
Ten byl nakonec úspěšný. Jen si vzpomeňte na dobu, kdy jste dali za originální hudební CD 500 korun (při průměrné výplatě 10 tisíc) a srovnejte to s dneškem, kdy za hodinovou mzdu můžete celý měsíc poslouchat non-stop Spotify. Časem se přidali i lidé od filmu a výsledkem je dnešní stav, který je i přes nemálo kompromisů prakticky tím, co jsme si vždy přáli.
Každá revoluce však požírá své děti. A Kim Dotcom byl pro toto tažení vhodným cílem. Počínaje jeho změnou jména až po opuletní životní styl. Každému, kdo by dělal morálně něco pochybného, přirozenost velí zůstat ve stínu, až na výjimky potvrzující toto pravidlo. Možná Kim doufal, že mu tato role digitálního Robina Hooda získá další pozornost a sympatie, ale rozhodně mu nelze upřít to, že je to i on, kdo naučil lidi za obsah na internetu platit, byť do nesprávné kapsy.
Kolem dokola a zase zpátky
Jak už bylo řečeno, situace po čtvrt století je diametrálně odlišná. Pirátství je tak dnes spíše „sportem“, pro který se výmluvy hledají stále hůře. Kdysi slavná úložiště zanikají nebo omezují svůj provoz a hlavní pozornost se věnuje – jak jinak – umělé inteligenci.
V nadšeném bzukotu o tom, co všechno by za nás AI mohla dělat v budoucnu, koho všeho připraví o práci a jaké zase měla halucinace se ztrácí diskuse o její podstatě. Někteří si při jejím popisu neberou servítky. Třeba filozof Slavoj Žižek ji označuje jako „umělou idiocii, obrovský kopírovací stroj, jehož jediným úkolem je zabránit tomu, aby jeho výstupy vypadaly jako kopie“. A podobný názor mají například vydavatelé novin, kteří nesouhlasí s tím, že byl na jejich archivech model „trénován“ nebo „učení“.
Jak vidno, role jsou teď opačné. Zatímco před lety měl Kim Dotcom „dobrý nápad“, že bude prodávat vše, co jde digitalizovat a kopírovat, dnes se o totéž snaží velké korporace: sesbírat na internetu vše možné, protřepat, zamíchat a v krabici s nápisem AI se to lidem snaží znovu prodat. Zatím to ale vypadá, že v tom umějí chodit a zásahová jednotka si pro ně na rozdíl od Kima Dotcoma nepřijde.
