Vítám vás u dalšího dílu seriálu, kde si přibližujeme fobie, které nejsou tak úplně běžné. Dnes se zaměříme na eisoptrofobii – strachu z vlastního odrazu v zrcadle. Tato fobie jde ruku v ruce se spektrofobií – iracionálnímu strachu ze zrcadel. Zrcadla jsou naprosto běžnou výbavou domácností, ale i obchodů a jiných prostor, kde se pohybují lidé, a najdeme je také v autě. Jak tedy člověk s touto fobií musí se strachem každodenně bojovat?
Jak se eisoptrofobie projevuje?
Tato fobie vzniká ze strachu ze zrcadel, kdy začneme mít iracionální strach ze svého vlastního odrazu v zrcadle. Může jít o strach, že se v zrcadle uvidíme zdeformovaní nebo jinak, než se ve skutečnosti vidíme. To způsobuje úzkosti, které mohou vést až k záchvatu paniky. Podle Cleveland Clinic dochází velmi často k bušení srdce, závratím, nadměrnému pocení, nevolnosti, třesu a dušnosti.
Lidé trpící touto fobií se snaží co nejvíce vyhýbat místům, kde by se mohli zahlédnout v zrcadle, ale také se vyhýbají předmětům, které by mohly zrcátko obsahovat – typicky například kosmetické sady na líčení. Nejdříve však odstraní veškerá zrcadla u sebe doma a také přestanou jezdit autem, jelikož se nemohou soustředit na jízdu kvůli zpětným zrcátkům.
Jak uvádí verywellmind.com, tato fobie může velmi vážně ovlivnit běžný život člověka, a to do takových extrémů, že se uzavře doma a není schopen vyjít ven. Tito lidé se většinou chovají vyhýbavě a nikam se jim nechce jít. Nemohou jít na místo, které neznají, ale nejsou schopni zajít například ani do restaurace, jelikož na toaletách je zrcadlo. Eisoptrofobie tak značně ovlivňuje kvalitu života a člověka prakticky izoluje od okolního světa, což může vést k depresím.
Jaká je příčina?
Svoji roli může sehrát genetika a rodinná anamnéza. Rozvinutí fobie je ale více pravděpodobné, pokud zažijete traumatickou událost se zrcadlem. A může jít prakticky o cokoliv – může jít o nepříjemnou situaci v zrcadlovém bludišti nebo jste viděli horor, kde ze zrcadla vycházelo zlo. V některých oblastech jde také o kulturní přesvědčení, že duše zesnulých jsou v zrcadlech uvězněny. A samozřejmě zde může být spouštěčem i negativní zkušenost s rozbitím zrcadla (pořezání, velká rána apod.).
Jaká je léčba?
Diagnostikovat takto specifickou fobii může pouze lékař, a to především odborník na duševní zdraví. Tito lékaři pomocí speciálních testů mohou zjistit, jak je fobie vážná a podle toho nasadit léčbu. Nejvíce používaná v těchto případech bývá kognitivně behaviorální terapie, během které se pacient snaží postupně změnit negativní myšlenky na neutrální.
Další používanou léčbou je expoziční terapie – velmi často za pomoci virtuální reality. Pacient je postupně vystavován situacím, ze kterých má strach, a tyto situace se postupně učí zvládat. V počátcích léčby tak může pomoci medikace, která zajistí pacientovu psychickou pohodu.
