8 her, po kterých nic nebylo jako dřív

Glosa
8 her, po kterých nic nebylo jako dřív
Fotografie: Florian Olivio, unsplash.com

Měli jste někdy pocit, že některá hra překonala všechny ostatní? Že vás posunula i jako člověka? Že se po jejím dohrání díváte na svět novýma očima? Tady je tip na 8 takových kousků od pařana, který hraje už přes třicet let.

U spousty her můžete strávit stovky, možná i tisíce hodin a vlastně ani nevíte proč. Celou řádku titulů si zahrajete jenom z povinnosti, protože „právě letí“. Pak jsou ale tituly, které vás opravdu silně zasáhnou a zůstanou s vámi, dokud vám bude paměť sloužit. Následující výběr takových her je z podstaty věci silně subjektivní. Může vám však přinést tipy jak na zajímavé tituly, tak na způsob jejich prožívání.

1. Nu pagadi (80. léta)

Na svoje „poprvé“ zapomene asi málokdo. Mluvíme samozřejmě o počítačových hrách. I když v tomto případě by se slušelo říct elektronických, protože jednoúčelová kapesní konzole ruské výroby z konce osmdesátých let měla k nějakému „počítání“ hodně daleko. Kromě vlka chytajícího vajíčka ( zde předělávka pro Android) existoval ještě kuchař, chobotnice, formule a další...

Nu pagadi

Při pohledu zpátky do roku 1989 je obdivuhodné, jak moc se tehdy podařilo předběhnout trendy, které určují hraní dnes, hlavně pak mobilitu. Když se podíváme třeba na takový Steam Deck, nelze si nevšimnout jisté podobnosti. Na Západě měli samozřejmě svoje kapesní konzole, ale ruský minimalismus se do paměti mnoha československých dětí zapsal nesmazatelně.

2. Transport Tycoon (1994)

Devadesátá léta se pak nesla v duchu „paření“ všeho, co nám přišlo pod ruku. To je jedna z věcí, která dnes ku škodě všech chybí. Nabídka je tak bohatá, že snadno uvíznete uvnitř své komfortní zóny. Poněkud neprávem se pak vše jeví jako neustále stejné. Samozřejmě jsem v „devadesátkách“ prošel obvyklou cestu Wolfenstein 3D, Doom, Duke Nukem, Quake, ale v mysli mi nejvíce uvízl jejich pravý opak.

Transport Tycoon Deluxe

Tomu žánru se trochu úsměvně říkalo „budovatelské strategie“ a k jejich popularitě dopomohlo i nemálo rodičů, kteří je na monitorech viděli raději než masakr motorovou pilou. Při ohlédnutí zpět oceňuji, jak mě Transport Tycoon připravil na život: v jednu chvíli musíte řešit mikro i makromanagement, hlídat konkurenci a myslet do budoucna.

Další podobné hry: série SimCity, série Civilization

3. Half-Life (1998)

O tom, proč je Half-Life zlomovým okamžikem ve vývoji her a pravidelně se umisťuje na čelních pozicích herních žebříčků všech dob, by se dala napsat celá kniha. Původně jsem se po titulu vrhnul jen jako po další střílečce, ale dostal jsem mnohem víc. Hlavně pak inteligentní příběh o konci světa, který způsobili ti nejchytřejší z nejchytřejších.

Po Half-Lifu mám také jasnou představu, jak má dobře odvyprávěný příběh ve hře vypadat. Nechci hry z pohledu třetí osoby, kde ovládám nějakou loutku, protože ve hře chci být já sám. Nechci, aby hlavní hrdina pořád něco komentoval, protože si to můžu dělat sám. A už vůbec nechci, aby mi hra vytrhávala ovládání z ruky a pouštěla filmové scény.

Další podobné hry: Black Mesa (předělávka), série Portal, Prey

4. Crysis (2007)

Can it run Crysis? To byla jedna z nejčastějších otázek na internetu po vydání další zlomové střílečky. Už to pomalu vypadalo, že doba divokých devadesátých let, kdy bylo potřeba každé Vánoce kupovat nové „železo“, je pryč – hlavně díky konzolím s trochu delším životním cyklem. Do toho ale německé studio vydá titul, který bez problémů nezvládají ani ty nejlepší počítače.

Při prvním výletě na tropický ostrov mě bavila svoboda, s jakou se lze zhostit plnění úkolů: od naprostého ticha až po styl Rambo s kulometem a sérií výbuchů. Dnes už je to pro většinu velkých her standard. Někdy během toho mi došlo, že i počítačová grafika je svébytné umění a začalo mě bavit hrát si s nastavováním jednotlivých prvků a sledováním dopadu na výkon.

Další podobné hry: série Far Cry

5. No Man's Sky (2016)

Když začnete řešit otázky počítačové grafiky, začnete si uvědomovat, jak komplexní proces tvorba moderních her je. Když psal Richard Wagner o Gesamtkunstwerku (souhrnném uměleckém díle), asi netušil, že jednou vznikne obor, který v sobě spojí nepředstavitelnou šíři lidských dovedností jen proto, aby někdo jiný mohl zírat na monitor a bušit do klávesnice. Titul No Man's Sky tuto ideu posunul ještě dál a nechal hru tvořit samotné stroje. Celé světy, jejich faunu i flóru procedurálně generoval sám počítač, na němž se hraje. A to na základě jedné jednoduché rovnice.

Z čistě herního hlediska to byl průšvih, protože tak vynikla prázdnota celé hry, která v marketingu slibovala doslova nemožné. Ale autoři to nevzdali a až do dnešních dní přidávají do hry nový obsah. Paradoxně se mi ale nejvíce líbila původní, syrově prázdná verze. Ten pocit, když jsem po třech týdnech putování narazil na planetu, kterou už před tím někdo navštívil a pojmenoval... Člověka to přivádí k myšlenkám, jestli i náš vesmír nemůže běžet v nějakém „kosmickém Playstationu“.

6. Life is Strange (2015)

Jak už jsme jednou nakousli, zabruslit mimo svou komfortní zónu přinese mnohdy příjemné překvapení. Přesně to se stalo, když jsem jen ze zvědavosti zkusil hrát za nedospělou dívku z malého města, jejíž „jedinou“ schopností je přetáčet čas, a nanečisto si tak zkoušet různé komunikační strategie. Pro již dlouho dospělého muže to byl neskutečný zážitek a hlavně nezvyklá emocionální jízda.

Podobné hry: celá série Life is Strange, Gone Home, Tell Me Why

7. PUBG (2017)

On-line souboje, zejména pak ve střílečkách už v poslední době nevyhledávám. Hraji v nich proti hráčům s třetinovým věkem, kteří mají nejenom rychlejší reflexy, ale také mnohem více času na trénink. Když se k tomu přidají cheateři a toxičtí hráči, cítím jenom vztek a frustraci, což je přesný opak toho, co od hraní čekám.

Přesto jsem se nechal strhnout módní vlnou okolo žánru battle royale a jako šílenec znova a znova seskakoval na ostrov, kde mohl přežít jenom jeden. Pamatuji si, jak jsem někdy v té době šel na procházku a když jsem na horizontu uviděl běžící postavu, automaticky jsem se schoval za strom a pozoroval ji. Až po pár sekundách mi došlo, že tohle je skutečnost...

Další podobné hry: DayZ

8. Soma (2015)

Pro většinu her je příběh jen taková ta zbytečná věc, abyste věděli, proč střílíte po všech okolo. Jako by na tom záleželo. Pak je tady ale skupina her, která vznikla právě kvůli příběhu. Dřív se jim říkalo adventury, dnes posměšně walking simulátory.

Některé z nich pak bez přehánění mají drtivější dopad než vše, co jste do té doby četli nebo viděli na plátně. Soma je v tomto ohledu nekorunovaným králem hororů. Není to levná „lekačka“ typu Outlast, ale brutální existenciální drama. Přinutí vás dělat rozhodnutí, která sice nemají vliv na herní postup, ale budou vás strašit ještě mnoho let poté.

Další podobné hry: Everybody's Gone to the Rapture, What Remains of Edith Finch, Firewatch, The Vanishing of Ethan Carter

Související články
Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nejživější diskuze