Následující myšlenky se mi nespřádají příliš snadno. Už od prvních krůčků ve světě výpočetní techniky jsem byl vždy fanda PC. Na začátku devadesátých let to byla finančně velice náročná volba, ale její možnosti dovolovaly posunout se od hraní Dooma a Wolfensteina někam dál. Na konci devadesátých let to byl zase prostředek, jak se dostat na internet a tak dále. Patřím tedy ke generaci, jejíž digitální svět se otáčel právě kolem velké hučící bedny. Už jsem nepotřeboval kupovat nějakou audio sestavu, stačilo vhodně zvolit příslušenství k počítači. Totéž platí o televizoru a tak dále...
Když pak přišla Nokia se Symbianem, byly to v první řadě telefony, co jen umějí něco navíc a ne jako dnes, kdy si z malého počítače můžete i zavolat. Ostatně výkon tehdejších mobilních čipů ani nějaké větší „psí kusy“ neumožňoval. PC tak stále hrálo prim. Jakmile ale přišly dotykové displeje a masivní rozšíření chytrých telefonů mezi populaci, která nejspíš ani netuší, proč se jim říká chytré, už PC pomalu ustupuje do stínu. Zatím ne nějak rychle, ale s nelibostí pozoruji, že je čím dál tím víc momentů, kdy se nějaký progresivní startup rozhodne udělat „super appku“, zatímco na webu má jen jednu statickou stránku s QR kódem pro stažení oné aplikace. Člověk si pak připadá tak nějak nemístně, když sedí u velkého monitoru s prázdnou plochou a snaží se u toho něco dělat na displeji telefonu.
Proč ještě máte PC?
Tu a tam si zkusím experiment a zkusím celý pracovní proces novináře zvládnout jen pomocí mobilního telefonu. Zatímco v době Nokie E90 to byla spíše teoretická možnost, která vyžadovala hodně nadšení a sebezapření, dnes je situace díky takovým vymoženostem, jako je Samsung DeX nebo „něco jako Photoshop“ v prohlížeči, o poznání snesitelnější.
Jenže ne každému stačí tak málo. Proto pandemie pomohla jak chromebookům, tak i segmentu osobních počítačů. Do jaké míry se jedná opravdu o potřebu výkonu a kdy jde jen o setrvačnost, to je otázkou.
Hlavně aby se mi nerozbila grafika...
Společný jmenovatel je tedy jasný: aplikace, které náležitě využijí velký displej, precizní ovládání a hlavně výkon stroje. Což je vedle celé řádky pracovních programů také neméně zajímavý svět her. Samozřejmě, sektor mobilního hraní zažívá raketový růst a daleko víc lidí dnes hraje na konzolích, ale pravověrný pařan, někdy též hanlivě označovaný jako „PC master race“, ví svoje.
Takže když přišla pandemie a lockdowny, vypadalo to jako vhodný okamžik, kdy sebrat našetřené peníze a přebytečný čas a vrazit je do pořádného stroje, na kterém by se dalo jak pracovat, tak „pařit“. Jenže nastal naprostý opak. Ať už za to může pandemie v Číně, narušené dodavatelské řetězce, vzpříčená loď v Suezu nebo zájem těžařů, seskládat si dnes výkonné PC je ten nejtěžší quest ze všech.
Situace dospěla tak daleko, že zatímco dříve ztrácela elektronika cenu před očima, dnes můžete z počítače vytáhnout pár let starou a zaprášenou grafiku a možná za ni utržíte víc, než kolik byla pořizovací hodnota. Ve spoustě diskuzí pod články na toto téma tak lze nalézt vzývání nejrůznějších božstev s žádostí, aby letitá grafika vydržela ještě nějakou dobu, než se situace uklidní. Kdy to ale bude? To nikdo neví. Hraní na PC nikdy nebylo levným koníčkem, ale nyní už by snad bylo levnější dělat mnohé věci v realitě…
Tak běžte do... cloudu
Co tedy dělat, pokud grafika odejde do křemíkového nebe v nejméně vhodnou chvíli? Samozřejmě, člověk by mohl začít číst, chodit za kulturou a za lidmi a věnovat se rodině... Nebo raději zkusí hraní v cloudu, jako je GeForce Now, Google Stadia, Microsoft xCloud nebo další. Samozřejmě, žádná z těchto služeb není dokonalá a zvláště v začátku se najde dost chyb a nedostatků: v odezvě, v podporovaných titulech nebo v nastavení cenového plánu. Jenže to všechno bledne ve srovnání s tím, že na PC ve střední třídě padne přes 50 tisíc korun, za to high-endové klidně i „kilo“, a to nemluvíme o spotřebě stále dražší elektřiny.
Všechny problémy cloudového hraní blednou vedle cen současných výkonných PC, pokud je ovšem seženete.
A výsledek? Všechno už delší dobu směřuje k vizi „tenkého klienta“, který bude jen zprostředkovávat výstupy z cloudu a sbírat data. Třeba to bude telefon připojený na hodně rychlou Wi-Fi či 5G síť, jehož obraz si zrovna pošlete na monitor, který potřebujete. A software už se nebude kupovat nebo krást, ale pronajímat jako služba společně s odpovídajícím hardwarovým zázemím.
Taková vize není nic nového a vývoj k ní směřuje už delší dobu. Současná pandemie a další události jsou však okamžikem, kdy si to musejí připustit i největší odpůrci takového řešení.
