První z nich spočívá ve zjištění, že blesk není nic jiného než velmi silný elektrický výboj. Kdyby se jej podařilo zachytit a uschovat, mohl by to být zajímavý obnovitelný zdroj. V průběhu 19. a 20. století vznikaly návrhy na sítě obřích věží či ukotvených balónů s měděnými dráty. Slepou uličkou se koncept stal ze dvou důvodů: blesk trvá pouze zlomky milisekund, takže jeho celková energie je překvapivě malá (napájela by běžnou domácnost jen pár dnů), a vytvořit úložiště, které by bez okamžitého odpaření vydrželo takový nárazový proud, se dosud nepodařilo.
Další pokusy ze 60. a 70. let 20. století naproti tomu působí celkem nudně. V SSSR i USA probíhal masivní výzkum přímého převodu tepla na elektřinu bez jakýchkoliv pohyblivých turbín. Místo rotoru se skrz silné magnetické pole proháněl horký ionizovaný plyn (plazma). Sovětský svaz dokonce postavil u Moskvy velkou testovací elektrárnu U-25. Projekt však pohořel na materiálech – plazma o teplotě přes 2 000 °C v kombinaci s chemickými aditivy spolehlivě rozleptala a zničila jakoukoliv konstrukci během několika dnů.
Na počátku 21. století se zdálo, že energii vln ovládnou plovoucí kloubové konstrukce připomínající stometrové červené červy. Tyto stroje se na hladině ohýbaly a pohyb pístů uvnitř pumpoval olej přes generátory. Skotský projekt instalovaný u břehů Portugalska však zničila sama příroda: agresivní slaná voda, neustálá koroze a divoké mořské bouře způsobily tak gigantické náklady na údržbu, že firma v roce 2014 zbankrotovala.
Ve stejné době zažily boom koncepty ekologických klubů s tanečními parkety, které měly ze zašlápnutí návštěvníků vyrábět elektřinu. Ačkoliv piezoelektrický jev funguje, výtěžnost je mikroskopická. Jeden lidský krok vygeneruje jen zlomky miliwattu — na rozsvícení jediné žárovky by bylo potřeba tisíců lidí nepřetržitě skákajících po extrémně drahé a poruchové podlaze.
A zvířátka nakonec...
Na přelomu 19. a 20. století vznikaly malé generátory napojené na běžecké pásy pro psy nebo žentoury pro koně, které měly rozsvítit první žárovky na odlehlých farmách. Vzhledem k mechanickým ztrátám, nepravidelnému výkonu a faktu, že zvíře spotřebovalo v krmivu násobně více energie, než kolik vyprodukovalo, je velmi rychle nahradily benzínové agregáty.
Ale kvůli omezenosti fosilních zdrojů a nespolehlivosti těch obnovitelných je jasné, že nás další podobné kuriozity neminou – a kdo ví, třeba některá z nich přinese kýženou revoluci.
